Perila křovitá

Jak číst taxoboxPerila křovitá
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
PodčeleďNepetoideae
Rodperila (Perilla)
Binomické jméno
Perilla frutescens
(L.) Britton, 1894
Synonyma

Perilla arguta Benth.
Perilla ocymoides L.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Perila křovitá (Perilla frutescens) je jednoletá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých a jediný druh rodu perila. Pochází z jihovýchodní Asie a z indických pohoří. Tradičně se pěstuje na Korejském poloostrově, v jižní Číně, v Japonsku a v Indii.[2]

Listy různých odrůd této jedlé byliny se silnou mátovou vůní používají místní obyvatelé jako zeleninu a jejich semena poskytují výživný olej pro vaření. V Japonsku se hojně pěstuje odrůda Perilla frutescens var. crispa, která jako shiso tvoří nejoblíbenější oblohu tamějších pokrmů. Používá se také jako protijed při alergii na krabí a rybí maso a k přibarvování pokrmů.

Vzhled

[editovat | editovat zdroj]

Perila je velmi atraktivní, a proto se hodí jako okrasná rostlina na zahradu. Láká totiž spoustu motýlů. Svou stavbou připomíná kopřivu.[3] Tato jednoletka s chlupatými stonky čtvercového průřezu vyrůstá do výše 60–90 cm.[4] Její listy jsou sytě zelené, srdčité, 7–12 cm dlouhé a 5–8 cm široké, řapíkaté a pilově zubaté. V pozdním létě se na konci stonku vytváří hroznovité květenství.

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

V listech je éterický olej, jehož složení silně kolísá podle původu (obsahuje např. perillový aldehyd, myristicin a dillapiol, příjemně voňavý růžový furan, ve fialových varietách anthokyany, monoterpemglykosoidy a další perillosidy), deriváty kyseliny kávové, flavonoidy, v semenech mastný olej s kyselinou alfa-linolenovou (až 65%), linolovou (13 – 20%) a olejovou (4 – 22%). Z perillového aldehydu v éterickém oleji se získává perillartin, jenž je 2000x sladší než cukr a v Japonsku je povolen jako sladidlo pro určité výrobky. [5]

Použití

[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je tato rostlina známá především v homeopatických přípravcích. Podává se při dně vyvolané poruchou látkové výměny kyseliny močové. V čínské medicíně se používají listy perily k léčení nachlazení a bolestí hlavy, ale také jako koření, jež má zamaskovat zkaženou potravinu.

Výtažky z listů (z nichž je třeba odstranit perillový aldehyd) mají údajně antioxidační, protizánětlivé a antialergické účinky, také prý snižují krevní tlak. Ještě je ale třeba vše vědecky prozkoumat, než bude tento druh přijat do pokladnice evropských léčivých prostředků.

Používá se i perillový olej, získaný lisováním semen za studena. Má neobyčejně vysoký obsah kyseliny alfa-linolenové, což je omega3 mastná kyselina, kterou lidské tělo nedokáže samo vyrobit, ale musí ji přijímat v potravě. [5]

Použití ve východní medicíně

[editovat | editovat zdroj]

Mnohem větší zdroj informací o této rostlině poskytují čínské herbáře, kde ji najdeme pod názvem Zisu nebo zhouzisu a nejčastěji používanou částí drogy jsou listy fialové barvy. Sbírají se za jasného dne od června do srpna v době před rozvinutím květů. Suší se na slunci, nebo se ještě čerstvé nakrájejí na 1 cm dlouhé kousky a ty se suší ve stínu na dobře větraném místě. Sběr se může provádět i na podzim, v období kolem „bílé rosy“.  Tehdy se sbírají i s lodyhou a po usušení ve stínu se z ní odeberou.

Ve starých zdrojích najdeme, že se listy upravovaly pražením nasucho v kotlíku nebo se pomalu opékaly a míchaly s medem.[6]

Popis byliny dle tradiční čínské medicíny

  • Chuť štiplavá (sladká).
  • Povaha teplá (vyrovnaná, jang).
  • Tropismus ke dráze sleziny a plic (žaludek, játra).

Účinky

  • Otevírá povrch a rozptyluje chlad.
  • Rozhýbává čchi a uvolňuje střed.
  • Uklidňuje plod.
  • Odstraňuje otravu z ryb a krabů.

Nejvíce využívaná je právě pro kombinaci účinků - rozptyluje chlad a rozhýbává čchi, pro ji lze použít při zahleněném kašli, tísni na hrudi, dušnosti a nevolnosti, způsobené stagnací čchi plic a sleziny. My bychom tyto příznaky dnes nazvali alergií, astmatem či chronickou bronchitidou. Klinické výzkumy toto potvrzují a podporují tvrzení použít perilu na tlumení příznaků senné rýmy, zvláště pak slzení, svědění oči a vodnaté rýmy.  Dobré výsledky přináší použití masti s obsahem perily na různé alergické ekzémy. Mast si můžete vyrobit i doma. Jako základ doporučuji použít vepřové sádlo nebo nerafinované bambucké máslo. [7]

Postup

  • Rozehřejte sádlo v rendlíku na teplotu, při které byste smažili řízky a sundejte rendlík z ploténky.
  • Nasypte sušenou perilu tak, aby byla komplet do sádla ponořená.
  • Nechte 24 hodin při pokojové teplotě macerovat.
  • Poté opět rozehřejte a přes plátno slijte macerát do připravené nádobky.
  • Nechte ztuhnout a můžete používat.
  • Pokud chcete jako základ použít bambucké máslo, tak je postup stejný, jen se máslo rozehřívá ve vodní lázni.  
  • Mast můžete doplnit o zklidňující měsíček a hojivý řepík.[7]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Perila prospívá ve vlhké, ale propustné půdě obohacené kompostem. Semena se vysévají z jara, jakmile se půda prohřeje. První květenství se doporučuje vyštipovat, aby se podpořil hustší růst. Tato rostlina netrpí téměř žádnými škůdci.[8]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perilla frutescens na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ 신, 현철. deulkkae [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. (korejsky) 
  3. ↑ www.asijskebylinky.cz
  4. ↑ deulkkae [online]. Korea National Arboretum [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. (korejsky) 
  5. ↑ a b Ottův průvodce přírodou, Léčivé rostliny, Z německého originálu Das neue Handbuch der Helpflanzen. [s.l.]: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2010. ISBN 978-80-7360-588-9. S. 324–325. 
  6. ↑ Ando Vladimír., Farmakologie klasické čínské medicíny. [s.l.]: nakladatelství Svítání, 2007. ISBN 978-80-86198-47-7. S. 93. 
  7. ↑ a b Přírodní lékárna. Perila křovitá [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Velká kniha bylinek, Z anglického orginálu The Complete Book of Herbs Readerś Digest Australia. [s.l.]: Reader´s Digest Výběr, spol. s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7406-080-9. S. 90. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]