Pevný odkaz nebo tvrdý odkaz, anglicky hard link, hardlink (někdy též link, viz terminologie níže) označuje v informatice alternativní odkaz na soubor. Data uložená v souborovém systému jsou tak přístupná pomocí více jmen, přičemž není podstatné, které jméno je pro jejich dosažení použito. Pevné odkazy jsou implementovány tak, že je v adresáři vytvořeno nové jméno, které odkazuje na již existující metadata popisující data příslušného souboru. Ve většině operačních systémů není možné používat pevné odkazy na adresáře (viz dále). Pevný odkaz je alternativou k symbolickému odkazu.
Pro označení anglického hard link se v češtině používají výrazy pevný či tvrdý odkaz, nebo se pracuje s anglickým výrazem link. V současné době anglický výraz link majoritně označuje URL (v překladu odkaz), a proto je zde preferován, přestože však v češtině také zcela přesně neoznačuje původní význam slova (spojení, kloub, kadeř…).[1]
V unixových systémech je pevný odkaz jménem souboru v adresáři, které v souborových systémech typu UFS odkazuje na existující i-node. Při vytvoření pevného odkazu je uvnitř i-node zvětšen čítač odkazů. Po vytvoření není možné zjistit, které jméno bylo původní, obě jsou rovnocenná. Při smazání pevného odkazu je čítač v i-node snížen o jedničku, avšak samotná data jsou na disku uvolněna (resp. místo na disku je označeno jako nepoužívané) až po smazání posledního odkazu.
Pro zjištění, kolik jmen souborů ukazuje na daný soubor, můžeme použít příkaz stat nebo se podívat na číslo v druhém sloupci ve výpisu adresáře příkazem ls -l
.
Pevný odkaz vytvoříme příkazem:
$ ln jméno_cíle [jméno_pev_odkazu]
V Microsoft Windows lze pevný odkaz vytvořit pouze v systému souborů NTFS a to buď programem fsutil hardlink utility (pouze pro Windows XP a novější) nebo příkazem mklink (Windows Vista a novější). Další alternativa je použít nějakou jinou aplikaci, jako například FAR manager (opensource).