Pierre Pincemaille
| Pierre Pincemaille | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Pierre-Marie François Pincemaille |
| Narození | 8. prosince 1956 17. pařížský obvod |
| Úmrtí | 12. ledna 2018 (ve věku 61 let) Suresnes |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | Tréflez |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | varhaník, hudební skladatel a pedagog |
| Nástroje | píšťalové varhany |
| Ocenění | rytíř Řádu umění a literatury rytíř Řádu akademických palem rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého |
| Web | pierrepincemaille |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre Pincemaille (8. prosinec 1956 Paříž – 12. ledna 2018 Suresnes) byl francouzský varhaník, improvizátor a pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1971 až 1979 studoval na pařížské konzervatoři, kde získal první ceny v oborech: harmonie (profesor Henri Challan), dějiny hudby a kontrapunkt (prof. Jean-Claude Raynaud), a fuga (prof. Marcel Bitsch), a varhany (Rolande Falcinelli).
V roce 2005 byl jmenován profesorem hry na kontrapunkt na Pařížské konzervatoři. V roce 1987 Pincemaille vystřídal Henri Heurtel ve funkci titulárního varhaníka Bazilika Saint-Denis, kde působil až do své smrti. Uskutečnil více než 1000 varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech i Kanadě. Pincemaille se proslavil svými improvizacemi, v kostelech i na koncertech. Jako pedagog vychoval jedna generace znamenitých varhaníků. Mezi jeho žáky byli např. David Cassan, Thomas Lacôte, Samuel Liégon, Thomas Ospital, Martin Grégorius a Stephane Mottoul.
Zemřel 12. ledna 2018 v Suresnes nedaleko Paříže.[1][2]
Ocenění díla
[editovat | editovat zdroj]- V roce 2003 jí byla udělena hodnost rytíře Řádu akademických palem ;
- V roce 2006 jí byla udělena hodnost rytíře Řádu umění a literatury ;
- V roce 2007 jí byla udělena hodnost rytíře Řádu svatého Řehoře Velikého.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Kompletní varhanní práce Maurice Duruflé – Bonn–Beuel (Allemagne) – 2000 – Motette 12541.
- Kompletní varhanní práce César Franck – Bazilika svatého Saturnina z Toulouse – Solstice – listopad 2005 – SOCD 231–232.
- Deset symfonií Charles-Marie Widor – 2000 – Solstice SOCD 181–185.
- Improvisations – Preludium, ricercare a Pestré Vánoce, Vysoká hmotnost – Bazilika Saint-Denis, listopad 1994 – Éditions Lade ELCD 015.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ (anglicky) The Diapason, march 18th 2018 p.10. Pierre Pincemaille dead at 61
- ↑ Décès de l'organiste Pierre Pincemaille [online]. Redakce Sofia Anastasio. France Musique, rev. 2018-01-15 [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- (německy) Elke Völker, « Der Reiz perfekter Illusion. Ein Interview mit dem Pariser Organisten und Starimprovisator Pierre Pincemaille » in Organ – Journal für die Orgel 1, No. 1 (1998), p.18–21.
- (francouzsky) Yvette Carbou, Pierre Pincemaille : « L'improvisateur à Notre-Dame » in Pierre Cochereau : Témoignages, Éditions Auguste Zurfluh, 1999, p.273–339 ISBN 978-2-87750-087-6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Pincemaille na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
- (francouzsky) Pierre Pincemaille, une vie à la tribune de Saint-Denis
- Pierre Pincemaille na YouTube
- Pierre Pincemaille na YouTube
