Pivoňka lékařská | |
---|---|
Pivoňka lékařská | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | lomikamenotvaré (Saxifragales) |
Čeleď | pivoňkovité (Paeoniaceae) |
Rod | pivoňka (Paeonia) |
Binomické jméno | |
Paeonia officinalis L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) je léčivá rostlina z čeledi pivoňkovitých (Paeoniaceae).
Dorůstá výšky 35 – 50 (60) cm. Stonek je v mládí huňatý, později olysává. Listy jsou trojčetné s hluboce dělenými laloky, segmenty eliptické až opakvejčité. Horní strana listu je lysá, spodní strana může být huňatá nebo u některých pěstovaných klonů lysá. Květy (Ø 9–13 cm) bývají obvykle růžové, fialové až purpurově červené, nitky červené, pestíky 2 – 3 (hnědě) plstnaté. Zahradní odrůdy jsou často plnokvěté.
Vyskytuje se v několika poddruzích v jižním Švýcarsku, Rakousku, Francii, Španělsku a na Istrijském poloostrově, Albánii, Chorvatsku a Itálii.
Pěstovala se jako okrasná a léčivá rostlina ve středověku. Plnokvěté kultivary byly známé již před rokem 1554. Do 19. století, před dovezením plnokvětých pivoněk z Číny, byla získána celá řada zahradních kultivarů. Zachovávají si časné kvetení, rozkvétají asi 14 dní před kultivary P. lactiflora. Tmavě červeně kvetoucí formy byly hojně využívány pro křížení s P. lactiflora (viz str.).
Běžněji se pěstují následující kultivary pivoňky lékařské:
V první polovině 20. století vznikají hybridní odrůdy mezi pivoňkou lékařskou a čínskou, které se vyznačují obvykle tmavě červeným květem a ranným kvetením.
Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální.
Velká kolekce pivoněk obsahující také odrůdy P. officinalis a jejích hybridů je v Botanické zahradě hl. m. Prahy[2] a v Průhonické botanické zahradě.