Plato | |
---|---|
Schéma sondy | |
Start | 2026 (plánováno) |
Kosmodrom | Guyanské kosmické centrum |
Nosná raketa | Ariane 62 |
Trvání mise | 4 roky (plán) |
Provozovatel | ESA |
Druh | kosmická observatoř |
Hmotnost | 2 300 kg |
Oficiální web | Oficiální web |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plato (PLAnetary Transits and Oscillations of stars) je vesmírná astrometrická observatoř Evropské kosmické agentury (ESA), jejímž hlavním cílem je hledání exoplanet tranzitní metodou.[1]
Sonda by měla být vynesena do kosmu v roce 2026 pomocí rakety Ariane 6. Poté by měla být přemístěna do konečného umístění v libračnímu bodu L2 ve vzdálenosti 1,5 milionu km od Země, odkud bude provádět pozorování.
Sonda Plato by se měla oproti dřívějším podobným sondám (COROT, Kepler a TESS) zaměřit na hvězdy podobné Slunci, kterých by měla pozorovat více než 200 000.[1] U nich bude hledat soustavy podobné naší Sluneční soustavě. Předpokládá se, že by jich měla najít několik desítek.[2]
Vlastnosti nalezených soustav by měly pak podrobně prozkoumat pozemské dalekohledy, mezi nimi i dvoumetrový Perkův dalekohled v Ondřejově.[3]
Mise byla schválena v roce 2014.[4] Tehdy byl start sondy plánován na rok 2024.[5]
Vlastní stavba sondy začala v roce 2018.[6] Na začátku roku 2022 pak byla provedena kritická revize projektu a bylo rozhodnuto o jeho pokračování s vypuštěním v roce 2026 pomocí rakety Ariane 6.[7]
Sonda by měla mít startovní hmotnost 2300 kg a rozměry ve složeném stavu 3,5 × 3,1 × 3,7 m. Po rozložení slunečních panelů o celkové ploše 30 m² se její šířka zvětší na 9 m.[1]
Životnost sondy je plánována na 4 roky s možným prodloužením až na 8,5 let.
Česko se na sondě podílí dodávkou kontejnerů pro přepravu kamer a software pro jejich řízení. Pracovníci z Atronomického ústavu Akademie věd se pod vedením Petra Kabátha spolupracují na vědeckém řízení mise.
Hlavním vědeckým přístrojem sondy je modul s 26 kamerami pozorujícími ve viditelném světle.
Každá kamera bude mít snímač o velikosti 81,4 megapixelů; všechny kamery by pak měly mít dohromady 2 gigapixely, což je nejvíce ze všech existujících i plánovaných dalekohledů ve vesmíru[1] (pro srovnání: Near Infrared Camera na dalekohledu Jamese Webba má 10 snímačů po 4 megapixelech).
Užití většího množství kamer by mělo výrazně snížit odstup signálu od šumu a zvětšit pozorovací pole oproti dosavadním sondám. Díky tomu by měla u exoplanet určit jejich rozměry s dosud nedosažitelnou přesností 3 % a jejich hmotnost na 10 %.[1] S touto přesností by také měli být vědci schopni určit jejich stáří.