Platonická láska

Platon a jeho studenti
Dante a Beatrice jsou symbolem platonické lásky.Dante a Beatrice v zahradě, 1903, italský Cesare Saccaggi.
Dante a Beatrice jsou symbolem platonické lásky. Dante a Beatrice v zahradě, 1903, italský Cesare Saccaggi.

Platonická láska (lat. amor platonicus) je podle moderní definice láska bez sexuálních prvků, tedy silný citový vztah, ve kterém ani jeden z partnerů netouží po sexuálním styku.[1]

Termín amor platonicus byl vytvořen v 15. století florentinským učencem Marsilio Ficinem[2][3]:s.307[4] jako synonymum pro amor socraticus. Těmito termíny pojmenoval lásku, kterou je duše připoutaná k Bohu a zároveň tvoří pouto mezi členy Platónovy Akademie.[2]

Sám Platón ale používal výraz láska (érós) v jiném významu. Lásku definoval ve svém díle Symposion jako sílu duše, snažící se o filozofické poznání. Toto poznání mohlo být naplňováno druhou osobou. Sexuální styk ve své definici nevylučoval.[5][6] Dále také rozděloval lásku na „nebeskou“, kde se kladl důraz na krásu charakteru a inteligenci partnera a nikoliv na fyzickou krásu, a na lásku „nízkou“, kde šlo pouze o tělesné uspokojení. Nebeská láska přitom mohla podle Platóna existovat pouze mezi muži.[7]

Jednostranná platonická láska

[editovat | editovat zdroj]

Platonická láska může být, stejně jako klasická láska, i jednostranný cit. Tato láska přitom nemusí být výlučně k jedné osobě a může se vztahovat i na zvířata a neživé věci. Prakticky všechny „dětské lásky“ se tedy dají označit za platonickou lásku. Mateřská láska je v podstatě také platonickou láskou.

Dále se termín užívá k označení lásky k osobě, která o tomto vztahu (citu) neví – zamilovanost do blízkého člověka, příp. zbožňování celebrity.

  1. Archivovaná kopie. www.sciencedaily.com [online]. [cit. 2011-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-17. 
  2. a b Naldoniová, s. 96.
  3. P. O. Kristeller, Il pensiero filosofico di Marsilio Ficino. Firenze: Le Lettere 1988
  4. NALDONIOVÁ, Lenka. Marsilio Ficino a platonická láska. Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Metodologie a theurgie hermeneutické interpretace III. 2010, čís. 213, s. 85–100. 
  5. Brockhaus Enzyklopädie in 20 Bänden; Ottuv slovník naučný; The Bloomsbury Dictionary of English Literature; Encyclopaedia Britannica 11th ed.
  6. Platón, Symposion, XVI
  7. Morus: Světové dějiny sexuality. Naše vojsko : Praha, 1992. - s. 44

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]