Plejáda

Pierre de Ronsard

Plejáda, francouzsky La Pléiade, byla skupina francouzských básníků 16. století, představitelů renesanční literatury. Její ústřední postavou byl básník Pierre de Ronsard, který název skupiny také v roce 1553 vymyslel a pravidelně vydával seznamy autorů, které považoval za její členy. Patřili k nim Joachim du Bellay, Jean-Antoin de Baïf, Étienne Jodelle, Rémy Belleau, Jean Dorat, Jacques Peletier du Mans a Pontus de Tyard.[1] Někdy se k Plejádě počítají i volně napojení autoři jako Guillaume Des Autels, Jean Bastier de La Péruse a Nicolas Denisot. Prostřednictvím svých literárních děl a teoretických textů chtěli členové Plejády zdokonalit francouzský jazyk a podílet se na jeho emancipaci od latiny, jež byla stále ještě vládnoucím literárním jazykem. Vzorem (i konkurentem) bylo podobné hnutí v Itálii, kde se literární hegemonie italštiny začala prosazovat již dříve. Především úspěchy Danta, Petrarcy a Boccaccia byly přiznanou inspirací Plejáďanů. Za tím cílem francouzštinu obohacovali o neologismy nebo výpůjčky z řečtiny, latiny či italštiny. Položili tak základy moderní francouzštiny a nastoupili cestu k její standardizaci. Politickým cílem skupiny bylo podílet se na sjednocení Francie prostřednictvím francouzského jazyka, šíření humanismu a antického ducha. Tento program dal skupině především milovník starého Řecka Dorat.[2] La Défense et illustration de la langue française, kniha vydaná v dubnu 1549 Joachimem du Bellay, je často považována za manifest myšlenek Plejády.[3] Záštitu nad skupinou měla princezna Markéta Francouzská, sestra krále Jindřicha II. Jméno "Pléiade" si Ronsard vypůjčil od skupiny sedmi básníků z Alexandrie, kteří jméno hvězdokupy užívali ve 3. století př. n. l. Původní název skupiny byl Brigáda.[4] Členové Plejády se setkávali v kabaretu Pomme de Pin, který se nacházel na Rue de la Juiverie v Paříži, naproti kostelu Madeleine-en-la-Cité (byl zbořen za Francouzské revoluce). Hlavními žánry Plejády byly alexandrin, óda a sonet. Její autoři se zabývali čtyřmi hlavními tématy: láskou k ženě, smrtí, plynutím času a přírodou. Vyzkoušeli si také divadlo, komedii i tragédii. Pojem Plejáda je v literární teorii velmi užívaný od 19. století, byť existují literární teoretici, kteří jeho užívání odmítají a považují ho za nelegitimní, neboť ho v 16. století užíval výhradně jen Ronsard a je spornou otázkou, zda se členy nějaké skupiny cítili být i ostatní, které on do ní řadil. Mnozí upozorňují i na sporný psychický stav Ronsarda a na to, že jeho svědectví nelze kvůli jeho vratké psychice brát vždy vážně.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pléiade (XVIe siècle) na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ La Pléiade. Britannica.com [online]. [cit. 2024-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ POUEY-MOUNOU, Anne-Pascale. Pléiade. Příprava vydání Marco Sgarbi. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-02848-4. DOI 10.1007/978-3-319-02848-4_310-2. S. 1–11. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-319-02848-4_310-2. 
  3. ↑ Plejáda. Cojeco.cz [online]. [cit. 2024-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ottův slovník naučný/Pléiade – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2024-11-18]. Dostupné online.