Hlavní křesťanská teologie (včetně římskokatolické, pravoslavné, starobylé východní, církve východu, anglikánské, luteránské a většiny ostatních protestantů) tradičně zastává názor, že pro udělení dobrodiní této svátosti je platný pouze jeden křest. Proto v případech, kdy jsou pochybnosti o platnosti křtu, může být proveden podmínečný křest. Existují i další podmínečné svátosti.
Tridentský koncil definoval dogma, že je zakázáno křtít již pokřtěného člověka, protože první křest zanechá na duši nesmazatelné znamení.[1] Stejně tak „metodističtí teologové tvrdili, že jelikož Bůh nikdy nezruší smlouvu uzavřenou a zpečetěnou s náležitým úmyslem, opakovaný křest vůbec nepřichází v úvahu, ledaže by původní křest byl chybný, protože nebyl učiněn ve jménu Nejsvětější Trojice.“[2][3]
Taková nejistota může vyplývat z otázek, zda osoba, která křest udělovala, používala Trojiční formuli. V některých případech se objevují pochybnosti o tom, zda církev, z níž někdo přestupuje, křtí platným způsobem. Jde o problém v případech, kdy je dítě nalezencem a není známo, zda bylo pokřtěno před jeho opuštěním. Dalším příkladem případu vyžadujícího podmíněný křest je situace, kdy byl proveden křest v nouzi s použitím znečištěné vody. Pak je platnost křtu zpochybněna. V takovém případě je podmínečný křest později proveden řádným vysluhovatelem svátosti s jistě platnou matérií.
Při běžném křtu vysluhovatel svátosti (v katolické církvi obvykle jáhen nebo kněz, ale někdy, zvláště když je křtěný v bezprostředním nebezpečí smrti, i laik) říká: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“,[4] a přitom lije vodu na hlavu křtěného nebo ho ponořuje do vody. Při podmínečném křtu vysluhovatel svátosti říká: „Nejsi-li pokřtěn, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“[5]
Pouze živé osoby mohou být příjemci svátostí. Pokud tedy není jisté, zda je křtěnec mrtvý (tj. jeho duše se oddělila od těla; v moderním smyslu je tomu tak zhruba prvních několik hodin po smrti), zní formule: „Jsi-li živý, křtím [...]“. V závažných případech anomálií při narození je (prakticky vždy nouzová) křestní formule: „Jsi-li člověk, křtím [...]“.[6]
Stejně tak, pokud byl křest v nouzi proveden na jiné části těla než na hlavě (prakticky: při porodu) nebo na lůně těhotné ženy (u nenarozeného dítěte), má být dítě podmínečně znovu pokřtěno (s obvyklým „nejsi-li pokřtěn“), i když v případě nutnosti mají být nouzové křty provedeny tímto způsobem.[6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conditional baptism na anglické Wikipedii.