Politico

Politico
Vznik23. ledna 2007
SídloArlington County, Spojené státy americké
Souřadnice38°53′40″ s. š., 77°4′13″ z. d.
Mateřská organizaceAxel Springer SE
Počet zaměstnanců500 (2017) a 700 (2024)
Oficiální webwww.politico.com
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politico, původně známé jako The Politico, je americká společnost, zabývající se politickým zpravodajstvím, se sídlem v Arlingtonském okrese ve Virginii,[1] komentující politiku ve Spojených státech amerických i politiku mezinárodní. Svůj zpravodajský obsah distribuuje prostřednictvím vlastních webových stránek, televize, tištěných novin, rozhlasu a podcastů. Zpravodajské pokrytí událostí ve Washingtonu, D.C. zahrnuje Kongres Spojených států amerických, prezidenta Spojených států, vládu USA, lobbying a hlavní média.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky, styl a růst

[editovat | editovat zdroj]

Novináři John F. Harris a Jim VandeHei založili Politico 23. ledna 2007 po svém odchodu z deníku The Washington Post s finanční podporou Roberta L. Allbrittona.[3][4] Reportéři Politico již od začátku vždy s sebou na každé nasazení nosili videokameru.[5] Vedení společnosti po nich požadovalo, aby svou práci sami propagovali i jinde.[6] Díky tomu mělo Politico již v roce 2008 více než 3 miliony unikátních návštěv webových stránek měsíčně.[7]

Od roku 2011 se Politico začalo soustřeďovat více i na dlouhodobější žurnalismus a analýzu médií.[3][8]

Globální expanze

[editovat | editovat zdroj]

V září 2014 se Politico dohodlo na založení společného podniku s německým vydavatelstvím Axel Springer SE a vytvořilo tak své evropské vydání, Politico Europe, známého také jako Politico.eu, se sídlem v Bruselu.[9]

Distribuce a obsah

[editovat | editovat zdroj]
Distribuce tištěné verze Politico na ulici (K Street) ve Washingtonu, D.C.

Roku 2017 dosáhly americké stránky Politico sledovanost 26 miliónů unikátních návštěv měsíčně, a sledovanost evropské edice byla již 1,5 miliónu návštěv měsíčně.[10] Tištěné noviny měly v roce 2009 cirkulaci zhruba 32 000 výtisků zdarma ve Washingtonu, D.C. a Manhattanu.[11] Noviny mají pět vydání týdně pokud zasedá Kongres, ale v době kongresové dovolené frekvence klesá někdy i jen na jedno vydání týdně.[12] Noviny obsahují reklamu.

Politico je na základě smluv distribuováno i jinými mediálními společnostmi, které rozšiřují vizuální, hlasový i tištěný obsah. K jejich partnerům patří CBS News,[13] ABC (stanice WJLA), kabelový kanál NewsChannel 8,[5] rozhlasová stanice WTOP-FM[6] a volební zpravodajství Yahoo! News.

Ideologie a vliv

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 obvinila aktivistická skupina Media Matters for America Politico, že se názorově kloní k republikánské straně politického spektra.[14] Nicméně studie provedená v roce 2012 zjistila, že čtenářů, kteří se identifikují jako příznici Demokratů je 29 %, zatímco republikánských příznivců bylo mezi čtenáři úplně stejných 29 %.[15]

Řada komentátorů oceňuje, že původní filozofie či strategie, se kterou bylo Politico založeno – specificky prioritizace kratších shrnutí a publikace velkého množství zpráv – donutila jiné, zavedenější publikace a média začít měnit styl, například publikovat rychleji a měnit svůj zpravodajský tón.[3][16][17][18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Politico na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Politico LLC – Company Profile [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ Mission Statement. www.politico.com. Politico. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 4, 2016. 
  3. ↑ a b c UBERTI, David. Can Politico rise again?. Columbia Journalism Review. June 25, 2015. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. (anglicky) 
  4. ↑ MCPHERSON, Lindsey. Politico Animal [online]. 2008 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b JAFFE, Harry. Politico Hopes To Rock Washington Media [online]. January 22, 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 5, 2012. 
  6. ↑ a b SEELYE, Katharine Q. For journalists, it's not politics as usual. International Herald Tribune. January 8, 2007. Dostupné online. 
  7. ↑ PÉREZ-PEÑA, Richard. Politico and Reuters Forge News-Distribution Alliance. The New York Times. December 14, 2008. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑ FILLOUX, Frédéric. Politico: what are the secrets of its success?. The Guardian. September 5, 2011. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  9. ↑ Pallota, Frank. Politico's next battleground: Europe. CNN. September 9, 2014. Dostupné online. 
  10. ↑ Politico Facts. www.politico.com. March 27, 2017. Dostupné online. 
  11. ↑ Wolff, Michael. Politico's Washington Coup. Vanity Fair. August 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 14, 2016. 
  12. ↑ Editor sees room for Politico coverage [online]. January 22, 2007 [cit. 2016-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 3, 2016. 
  13. ↑ JOHNSON, Caitlin. The Politico Roundtable. www.cbsnews.com. CBS News, January 21, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. 
  14. ↑ Harris, John F. Media Matters Response [online]. March 6, 2007 [cit. 2010-06-17]. Dostupné online. 
  15. ↑ SONDERMAN, Jeff. Many politics sites draw partisan audiences, but Politico strikes a perfect balance [online]. April 30, 2012 [cit. 2017-07-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ LEIBOVICH, Mark. Politico's Mike Allen, the Man the White House Wakes Up To. The New York Times. April 21, 2010. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  17. ↑ DOUTHAT, Ross. How the Post Was Lost. The New York Times. August 10, 2013. Dostupné online [cit. July 28, 2017]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  18. ↑ KRAUSHAAR, Josh. Online News Leads Presidential Campaign Cycle. Journalism Studies. June 2009, s. 435–438. doi:10.1080/14616700902987256. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]