Poloprezidentská republika

     státy s poloprezidentským systémem

Jako poloprezidentská republika (též parlamentně-prezidentská republika) nebo poloprezidentský systém je označováno takové státní uspořádání, které je republikou, kdy vláda je odpovědná parlamentu, ale prezident, který je zpravidla volený přímo občany, má postavení přesahující pravomoci prezidenta parlamentní republiky. Prezident předsedá také radě ministrů (například ve Francii). Tato forma vlády představuje jakýsi kompromis mezi parlamentním a prezidentským systémem tím, že vyvažuje postavení prezidenta a parlamentu.

Typickým příkladem poloprezidentské republiky je ústavní systém Francie (Pátá republika).[1] K dalším evropským poloprezidentským republikám patří Portugalsko, Rumunsko, Litva, Ukrajina a formálně také Rusko. Mimo Evropu pak například Ázerbájdžán, Egypt, Kazachstán, Tchaj-wan nebo Východní Timor. Poloprezidentské režimy se vyskytujují zejména v Evropě a Africe. Převážně se jedná o bývalé francouzské nebo portugalské kolonie nebo bývalé republiky Sovětského svazu.

Odlišnou formu racionalizace parlamentního systému představuje kancléřský systém (používaný v Německu) nebo poloparlamentní systém (používaný v Izraeli).[1]

Charakteristika poloprezidentské republiky

[editovat | editovat zdroj]

Dělba moci je poloprezidentského systému provedena v duchu převahy moci výkonné nad mocí zákonodárnou oproti režimu parlamentnímu.[1] Rovněž může ústavou být implementována určitá forma systému brzd a protivah. Hlava státu hraje důležitou politickou roli a účastní se výkonu moci; existují dva aktivní subjekty exekutivy: prezident a vláda v čele s premiérem.

  • Volba prezidenta přímo občany státu nebo prostřednictvím sbor volitelů (nikoliv parlamentem)
  • Prezident smí vykonávat své pravomoci bez kontrasignace, tedy bez jakéhosi dobrozdání podpisem členů vlády (podobně jako ministerský předseda)
  • Vláda nese odpovědnost jak vůči parlamentu, tak vůči prezidentovi země
  • Prezident má právo jmenovat předsedu vlády a vládu
  • Prezident má právo odvolat vládu nebo rozpustit parlament (případně obojí)
  • Prezident je zpravidla neodvolatelný a nepoliticky neodpovědný za výkon svého úřadu (s výjimkou tzv. impeachmentu)

Podtypy poloprezidentských republik

[editovat | editovat zdroj]
  • Premiérsko-prezidentský („francouzský“) - předseda vlády resp. vláda jsou jmenování prezidentem, ale odpovědni jen parlamentu.[1]
  • Prezidentsko-parlamentní („ruský“) - předseda vlády resp. vláda jsou jmenování prezidentem, odpovědni jsou jak parlamentu tak prezidentovi.[1]

Státy s poloprezidentským systémem

[editovat | editovat zdroj]

Státy mající poloprezidentský systém v minulosti

[editovat | editovat zdroj]

Vybrané příklady

[editovat | editovat zdroj]

Francouzská pátá republika

[editovat | editovat zdroj]

Finsko

[editovat | editovat zdroj]

Výmarská republika

[editovat | editovat zdroj]

Meziválečné Československo

[editovat | editovat zdroj]

Rusko

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rakousko přestože by z formálního hlediska odpovídalo silnějšímu typu poloprezidentské republiky (prezident může odvolat předsedu vlády nebo celou vládu), tak dlouhodobě fakticky funguje jako republika parlamentní.
  2. ↑ Ruská federace fakticky funguje jako superprezidentský autoritářský režim.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g HASENKOPF, Pavel. Parlamentní, nebo prezidentská demokracie? Díl třetí: kancléřské a poloprezidentské systémy [online]. HlídacíPes.org, 31. července 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Octávio Amorim Neto; Marina Costa Lobo. Between Constitutional Diffusion and Local Politics: Semi-Presidentialism in Portuguese-Speaking Countries. papers.ssrn.com. Social Science Research Network, 2010. Dostupné online [cit. June 6, 2014]. 
  3. ↑ Article 41 of the Constitution of the Republic of Namibia.
  4. ↑ SOUŠKOVÁ, Tereza. Arménie mezi EU a Ruskem: hledání důstojného života. Demokratický střed [online]. Červen 2019. 14. června 2019. Dostupné online. ISSN 1805-6202. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Monografie
  • BRUNCLÍK, Miloš; NOVÁK, Miroslav. Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech: Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Plzeň: Dokořán, 2008. 399 s. ISBN 978-80-7363-179-6. 
    • HLOUŠEK, V. „Přímá volba prezidenta – český kontext.“ s. 263–285.
    • KYSELA J. Prezident republiky v ústavním systému ČR – perspektiva ústavně právní. s. 235.
  • BRUNCLÍK, Miloš; NOVÁK, Miroslav. Kdo vládne Česku?: poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal Publishing, 2017. 143 s. ISBN 978-80-7485-122-3. 
  • GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2013. 516 s. ISBN 978-80-7380-423-7. S. 19, 23, 24, 30, 167–188, 279–283. 
  • BROKLOVÁ, Eva. Prezident Republiky československé. 1. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2001. 143 s. ISBN 80-86495-07-8. S. 15–17. 
  • KUBÁT, M., LEBEDA, T. a kol.: O komparativní politologii a současné české politice. Miroslavu Novákovi k 60. narozeninám. Praha: Karolinum, 2014, 164 s. ISBN 978-80-246-2479-2
    • KUBÁT, M. „Co je a co není poloprezidentský režim a proč je dobré to vědět nejen v souvislosti s českou politikou.“ s. 45–55.
    • BRUNCLÍK, M.: Mezi Berlínem a Paříží: kam kráčí politický režim České republiky? 57–77
Články
  • KUBÁT, Michal. Jak definovat poloprezidentský režim?. Acta Universitatis Carolinae Iuridica. Právnická fakulta Karlovy univerzity, leden 2015, roč. 60, s. 137–152. 28. 01. 2015. Dostupné online. ISSN 0323-0619. 
  • ČERNÁ, Lucie. Recenze: Kdo vládne Česku? Poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. Sociologický časopis. Sociologický ústav AV ČR, leden 2019, roč. 55, čís. 1, s. 117–120. Recenze knihy. Dostupné online. ISSN 0038-0288. 
  • KYSELA, Jan. Recenze: Kdo vládne Česku? Poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. Právník. Ústav státu a práva AV ČR, leden 2018, roč. 157, čís. 3, s. 261—266. Recenze knihy. Dostupné online. ISSN 0231-6625. 
  • ŠEDO, Jakub. Definice semiprezidencialismu –řešení či nové otázky?. Středoevropské politické studie. Mezinárodní politologický ústav, 2018, roč. 10, čís. 1, s. 69–80. Recenze knihy Kdo vládne Česku? Poloprezidentský režim, přímá volba a pravidla hry. Dostupné online. ISSN 1212-7817. DOI 10.5817/CEPSR.2018.1.69. 
  • HAVEL, Tomáš. Role prezidenta republiky při utváření a ustavení vlády v ČR, polo-prezidentský systém a minoritní demokracie. Právní prostor [online]. ATLAS consulting, 24.05.2018. Dostupné online. ISSN 2336-4114. 
  • DROBEC, Michal. Postavenie prezidenta vo francúzskom poloprezidentskom systéme. Slovenská politologická revue. Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2000, roč. 9, čís. 1, s. 136–171. Dostupné online. ISSN 1335-9096. (slovensky) 
  • BRUNCLÍK, Miloš; KUBÁT, Michal. Parlamentarismus nebo poloprezidencialismus? Spor o klasifikaci středoevropských demokratických režimů. S. 118–136. Středoevropské politické studie [online]. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2014. Roč. 16, čís. 2–3, s. 118–136. Dostupné online. ISSN 1212-7817. DOI 10.5817/CEPSR.2014.23.118. 
Kvalifikační práce
  • DRÁPELOVÁ, Hana. Poloprezidentské systémy. Praha, 2014 [cit. 2024-08-04]. 62 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Karlovy univerzity. Vedoucí práce Jan Kysela. Dostupné online.
  • RAŠKA, Martin. První Československá republika jako poloprezidentský systém. Praha, 2015 [cit. 2024-08-04]. 107 s. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Mlejnek. Dostupné online.
  • JUREK, Petr. Oligarchizace, personalizace a prezidencializace v soudobých demokraciích. Kritická reflexe konceptů a analýza českého případu. Plzeň, 2014 [cit. 2024-08-04]. 201 s. Disertační práce. Fakulta filozofická Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Ladislav Cabada. Dostupné online.
  • KULHÁNEK, Jan. Pravomoci prezidenta. 2014 [cit. 2024-08-04]. 77 s. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Koudelka. Dostupné online.
  • BRABCOVÁ, Šárka. Přednosti a nedostatky vybraných forem vlády – parlamentní republika vs. prezidentská republika – komparativní analýza. Praha, 2010 [cit. 2024-08-04]. 81 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Stanislav Sádovský. Dostupné online.
  • DOHNALOVÁ, Lucie. Politický systém Československa 1918-1938. Znojmo, 2011 [cit. 2024-08-04]. 74 s. Bakalářská práce. Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo. Vedoucí práce Jan Hodač. Dostupné online.
  • BRABCOVÁ, Šárka. Přednosti a nedostatky vybraných forem vlády – parlamentní republika vs. prezidentská republika – komparativní analýza. Praha, 2010 [cit. 2024-08-04]. 81 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Stanislav Sádovský. Dostupné online.
  • VYKOUKOVÁ, Marie. Politický systém tzv. Druhé Československé republiky. Plzeň, 2012 [cit. 2024-08-04]. 201 s. Bakalářská práce. Fakulta filozofická Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Michal Kubát. s. 74. Dostupné online.
Právní předpisy

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • MÍKA, Mates. Parlamentní republika? Ale kdeže… [online]. Seznam Médium, 4. 2. 2023 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • BENEDIKTOVÁ, Jana. Chtěl jsem Česko přiblížit prezidentskému systému, potvrdil Zeman. ČT24 [online]. Česká televize, 5. 3. 2023. Dostupné online. 
  • KOŘENOVÁ, Magdaléna. Kysela: Pokus o poloprezidentský systém zůstal naštěstí neproměněný. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013. Dostupné online. 
  • HOUDA, Přemysl. Pokud si myslíme, že vládnutí v ČR je neefektivní, poučme se v Berlíně, nebo v Paříži, ale neexperimentujme, říká ústavní právník Jan Kysela. Lidové noviny [online]. MAFRA, 9. 3. 2023. Dostupné online. 
  • Je třeba zpřesnit prezidentské pravomoci a usnadnit podání ústavní žaloby [online]. Rozumné právo, 26. dubna 2022 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • PRAVEC, Josef. Autorita českého prezidentství má silnou tradici založenou Masarykem. Ekonom.cz [online]. Economia, 2023-01-12. Dostupné online. ISSN 2787-9380. 
  • PRAVEC, Josef. Silní prezidenti mají v Česku tradici. Dovedu si představit i poloprezidentský systém. Ekonom.cz [online]. Economia, 2. 3. 2023. Dostupné online. ISSN 2787-9380. 
  • KOUDELKA, Zdeněk. Transcendentální pramen práva - II. [online]. ATLAS consulting, 2016-03-22. Dostupné online. 
  • KOUDELKA, Zdeněk. Transcendentální pramen práva - II.. Právní prostor [online]. ATLAS consulting, 2016-03-22. Dostupné online. ISSN 2336-4114. 
  • HASENKOPF, Pavel. Prezident odmítne premiérovi ministra? Vždy směl. A dnes už i může, píše právník Hasenkopf [online]. HlídacíPes.org, 26. července 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • HASENKOPF, Pavel. Pavel Hasenkopf: Jakou máme demokracii – parlamentní, nebo prezidentskou? Musíme si vybrat [online]. HlídacíPes.org, 29. července 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • HASENKOPF, Pavel. Parlamentní, nebo prezidentská demokracie? Díl třetí: kancléřské a poloprezidentské systémy [online]. HlídacíPes.org, 31. července 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • HASENKOPF, Pavel. Imunita, impeachment, velezrada. Jak je to s politickou a právní odpovědností českého prezidenta? [online]. HlídacíPes.org, 6. srpna 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • HASENKOPF, Pavel. Porušuje prezident ústavu? Co způsobilo neskromné chování ministerského kandidáta [online]. HlídacíPes.org, 9. srpna 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • HASENKOPF, Pavel. Zeman vs. vláda, díl šestý: Jak změnila přímá volba český ústavní model? [online]. HlídacíPes.org, 13. srpna 2019 [cit. 2024-08-04]. Dostupné online. 
  • Semipresidentialism.com (anglicky)
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Republika