Polykratés ze Samu | |
---|---|
Narození | 574 př. n. l. Řecko |
Úmrtí | 522 př. n. l. (ve věku 51–52 let) Sardy |
Povolání | politik |
Rodiče | Aeaces |
Příbuzní | Syloson[1][2][3] a Pantagnotus[1] (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Polykratés ze Samu byl přibližně v letech 538 př. n. l.-522 př. n. l. starověký řecký tyran na ostrově Samu. Vybudoval velké loďstvo a ovládl několik sousedních ostrovů. Lstí byl zajat a krutě popraven perským satrapou Oroitem.
O Polykratovi se vypravuje, že se mu v každém počínání mimořádně dařilo. Jeho přítel, egyptský faraon Ahmose II., ho v dopise varoval, že po tak nepřirozeném štěstí obvykle následuje velký pád. Proto mu poradil, aby se zbavil něčeho cenného a utišil tak závist bohů. Polykratés uposlechl a hodil do moře svůj nejdražší prsten. Za pár dní přinesl jeden rybář do tyranova paláce nezvykle velkou rybu jako dar vladaři. Když ji v kuchyni rozřízli, našli v jejích útrobách ztracený prsten. Tak Polykratés pochopil, že svému osudu neujde; a opravdu, zanedlouho byl zavražděn v Sardách.
Pověst zpracoval Friedrich Schiller v baladě Prsten Polykratův. Stejnojmenná opera E. W. Korngolda přenáší motiv marné snahy oklamat štěstěnu do současnosti. Rudolf Mertlík pojmenoval svou knihu antických mýtů převyprávěných pro mladé čtenáře Polykratův prsten.
Jiří Frel: Od tyranů k Sókratovi (Malý český Plutarch). Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1969.