Poláci v Česku

Polská menšina v českých zemích
České a polské označení ulice v Českém Těšíně
České a polské označení ulice v Českém Těšíně
Populace
38 218 Poláci (původ)
https://www.vlada.cz/cz/ppov/rnm/mensiny/polska-narodnostni-mensina-16124/
Jazyk(y)
polština (čeština)
Náboženství
katolicismus, luteránství
Poznámky
2021

Polská národnostní menšina v Česku jsou osoby polské národnosti žijící na území Česka.

Poláci v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V 19. století tvořili Poláci nejpočetnější etnickou skupinu v Těšínském Slezsku. Poláci byli také historicky největší etnickou skupinou obývající oblast Záolží.[1] V průběhu 19. století ale sílil německý vliv. Od roku 1848 rostlo národní uvědomění zdejšího obyvatelstva a do konce 19. století místní Poláci a Češi spolupracovali, sjednocovali se proti germanizačním tendencím ze strany rakouských a později rakousko-uherských úřadů.[2] Byly založeny různé polské spolky a školy, následovaly školy německé a české.[3]

Hotel Piast v Českém Těšíně, jeden z architektonických symbolů polské menšiny

S rostoucím ekonomickým významem oblasti se na konci 19. století se objevilo etnické napětí. Hospodářský růst v regionu přinesl vlnu imigrace z Haliče, kdy v letech 1880-1910 přišlo asi 60 000 lidí,[4] především na Ostravsko a do Záolží. Většina nových přistěhovalců byli Poláci z chudých poměrů, téměř polovina z nich byla negramotná a pracovali většinou v oblasti těžby uhlí a hutnictví. Pro tyto lidi byl nejdůležitějším faktorem materiální blahobyt a o původní vlast, odkud odešli, nejevili zájem a snadněji se tak asimilovali s českým obyvatelstvem, demograficky dominantním na Ostravsku.[5] Sociální struktura území byla obecně rozdělena podle etnických linií. Ekonomicky nejsilnější byli Němci, většinou majitelé podniků, Češi byli nejčastěji úředníci a Poláci obvykle vykonávali manuální práce, pracovali jako horníci a hutníci.[6] Tato struktura se v průběhu času měnila, ale v roce 1921 byla stále velmi podobná, 61,5 % Poláků pracovalo v dělnických profesích.[7]

Na počátku 20. století Češi a Poláci stáli na jedné straně v odporu proti germanizačním tlakům, spolupráce však ustala po první světové válce.

V roce 1920 byla oblast Záolží po polsko-československé válce začleněna do Československa a počet českých obyvatel výrazně vzrostl, především v důsledku imigrace a asimilace a Poláci se stali menšinou, kterou jsou dodnes. V roce 1938 byla oblast anektována Polskem jako důsledek Mnichovské dohody a v roce 1939 celé území připadlo nacistickému Německu. Po druhé světové válce se region stal opět součástí Československa, byly obnoveny polské organizace, ty však byly po převeztí moci komunisty v únoru 1948 rozhodnutím vládnoucí strany zakázány. Polské organizace byly znovu onoveny po sametové revoluci a v Zaolší byly instalovány dvojjazyčné nápisy.

V roce 1991 se při československém sčítání lidu k polské národnosti v ČR přihlásilo 59 383 osob.[zdroj?] Podle sčítání lidu z roku 2021 se k polské národnosti jako jediné přihlásilo již jen 38 218 osob,[8] přičemž počet Poláků v Česku setrvale klesá.[9] Převážná část je soustředěna zejména na Zaolžsku (Zaolzie/Zaolší).

Kromě některých domorodých Poláků ze Zaolší[10] jsou zde i Poláci z vlastního Polska, kteří do Česka přijíždějí za prací. Mnoho Poláků v Česku pracuje již řadu let, mnoho z nich je tradičně soustředěno v Ostravě (např. ostravsko-karvinská uhelné doly), ale také ve závodech Auto Škoda v Mladé Boleslavi, stejně jako mnoho stavebních dělníků i dalších profesí v Praze.[zdroj?]

Podle výsledků sčítání lidu v roce 2011 byli Poláci jedinou národnostní menšinou v ČR, v níž se k náboženské víře přihlásila více než polovina příslušníků (56,9 %). Specifikem Poláků žijících v Česku je fakt, že velké procento (asi 20 %) z nich jsou protestanti.[11]

Polské organizace v Česku

[editovat | editovat zdroj]

V Česku působí několik polských organizací usilujících o udržování a zlepšování vztahů mezi oběma národy. Mezi nejvýznamnější v této oblasti patří Kongres Poláků v ČR a Polský kulturní a vzdělávací svaz (PZKO) a největší a jediné noviny vycházející dvakrát týdně Głos (Hlas) a měsíčník Zwrot (Návrat). V meziválečném období vycházel v Českém Těšíně polskojazyčný deník Dziennik Polski. Na mezivládní úrovni pak působí Česko-polské fórum a kulturní středisko Polský institut v Praze. Ostatní kulturní a technickou agendu zajišťuje polské velvyslanectví v Praze, polský generální konzulát v Ostravě.

V Praze funguje polská římskokatolická pastorační služba v dominikánském kostele sv. Jiljí (Husova 8, Praha 1-Staré Město). Od roku 2019 (ve sboru Praha-Nové Město) a od března 2020 také (ve sboru Mladá Boleslav) působí polsky mluvící skupiny svědků Jehovových.[12][13]

Většina Poláků v Zaolší jsou katolíci, téměř polovina z nich se však hlásí k luteránství. Největší luteránská církev v Česku (Slezská církev evangelická augsburského vyznání) je z velké části polonizována.

Významné osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Politici

[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelé

[editovat | editovat zdroj]

Ostatní

[editovat | editovat zdroj]
Polsko-česká zpěvačka Ewa Farna

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Polacy w Czechach na polské Wikipedii a Polish minority in the Czech Republic na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Zahradnik 1992, 16–17.
  2. ↑ Zahradnik 1992, 40.
  3. ↑ Zahradnik 1992, 37.
  4. ↑ Zahradnik 1992, 48.
  5. ↑ Zahradnik 1992, 51.
  6. ↑ Zahradnik 1992, 42.
  7. ↑ Zahradnik 1992, 73.
  8. ↑ Polská národnostní menšina. www.vlada.cz [online]. [cit. 2023-08-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Jarosław jot-Drużycki, Hospicjum Zaolzie, 2014, wydawnictwo Beskidy (ISBN 978-80-87431-28-3)
  10. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. 
  11. ↑ [s.l.]: [s.n.] 
  12. ↑ Šablona:Jw
  13. ↑ Watchtower. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Národnostní menšiny v Česku
Se zastoupením v RVNM
Bez zastoupení v RVNM