Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe

Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe
Sídlo koleje do roku 1798
Sídlo koleje do roku 1798
ZkratkaGermanicum
Rok založení1552
Typ školypapežská kolej
Další informace
Zeměpisné souřadnice41°54′17,94″ s. š., 12°29′29,53″ v. d.
www.cgu.it
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe, krátce: Collegium Germanicum et Hungaricum, je římskokatolická kolej, vzniklá sloučením dvou kolejí Collegium Germanicum a Collegium Hungaricum v roce 1580. Jde o papežskou kolej, římskokatolický kněžský seminář, zřízený papežem v Římě.

Založení

[editovat | editovat zdroj]
Ignác z Loyoly, spoluzakladatel koleje.
Giovanni Girolamo Morone, spoluzakladatel koleje.

Collegium Germanicum bylo založeno bulou Dum sollicita papeže Julia III. ze dne 31. srpna 1552. Založení koleje bylo výsledkem snah kardinála Moroneho a sv. Ignáce z Loyoly. V roce 1580 papež Řehoř XIII. sloučil Collegium Germanicum s ústavem podobného zaměření, který nesl název Collegium Hungaricum a který byl založen v roce 1578. S výjimkou let 1773-1818, kdy byl zrušen jezuitský řád a nakrátko i kolej samotná, bylo Germanicum-Hungaricum vždy pod vedením jezuitů. Jeho alumni většinou studují na Papežské gregoriánské univerzitě, založené jako Collegio Romano taktéž z iniciativy sv. Ignáce v roce 1551. Absolventi měli perspektivu kariérního postupu ve své zemi, stávali se často dómskými kapituláry.

Bohoslovci z českých zemí

[editovat | editovat zdroj]

Mezi "Germaniky" patřilo i mnoho studentů z českých zemí, zejména z Moravy, protože olomoučtí biskupové Stanislav Pavlovský a František z Ditrichštejna vyjednali několik stálých míst v koleji pro bohoslovce ze své diecéze, díky pražskému arcibiskupovi Martinu Medkovi z Mohelnice přicházeli hned v počátcích také bohoslovci z Prahy, jako Jáchym Slavata, Jan Makarius z Merselice nebo Šebestián z Pöttingu.[1] Převaha moravských absolventů trvala až do vzniku ČSR, kdy i moravští bohoslovci v Římě byli začleněni do Bohemica. V roce 1938 z Nepomucena odešli do Germanica ti bohoslovci z českých zemí, kteří byli německé národnosti.

Významní studenti Germanica

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Andreas Steinhuber: Geschichte des Collegium Germanicum-Hungaricum in Rom. I., Freiburg im Breisgau 1896, s.311, 434

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Martin Leitgöb: Vom Seelenhirten zum Wegführer. Sondierungen zum bischöflichen Selbstverständnis im 19. und 20. Jahrhundert. Die Germanikerbischöfe (1837–1962). Herder, Rom u. a. 2004, ISBN 3-451-26458-7 (Römische Quartalschrift für christliche Altertumskunde und Kirchengeschichte. Supplementbd. 56).
  • Andreas Steinhuber: Geschichte des Collegium Germanicum-Hungaricum in Rom. 2 sv. Herder, Freiburg im Breisgau 1896, (online [1]).
  • Peter Schmidt: Das Collegium Germanicum in Rom und die Germaniker. Zur Funktion eines römischen Ausländerseminars. (1552–1914). Niemeyer, Tübingen 1984, ISBN 3-484-82056-X (Bibliothek des Deutschen Historischen Instituts in Rom 56).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]