Popluží

Popluží je nejstarší česká (západoslovanská) jednotka plochy, jež se užívala ve středověkém zemědělství. Její velikost odpovídala rozloze pozemku, který bylo možno obdělat jedním spřežením s pluhem; nebyla tedy za různých podmínek stejná.[1] Vedle jednotky plošné míry zemědělského pole je popluží i výrazem užívaným pro popis souboru pozemků přiřknutých jednomu hospodáři, jak je popsáno níže.

Vývoj měření půdy ve středověku

[editovat | editovat zdroj]

Asi nejstarší zaznamené hospodářství, popisované v pramenech jako popluží, nacházíme v Čechách v letech 1198 nebo 1199. Bylo to popluží okolo kostela sv. Jana Evangelisty Na bojišti, dnes zastavěné Novým Městem pražským. Měřilo asi 60 ha, což by se hrubě rovnalo 3 lánům. Historik Sedláček uvádí, že existuje řada místních variant této jednotky. Popluží se rovnalo asi 1 až 3,5 lánu.[2]

Od poloviny 13. století se rozmohlo měření plochy půdy na lány (český a německý).[3] V dnešním Německu se pro tuto jednotku, kterou mohla obdělat jedna rodina vlastními silami užíval výraz Hufe či Hube, ve Švýcarsku Hubel. Ve Spojeném království a v USA byl obdobně užíván historický termín Hide.

Odvozený výraz

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Poplužní dvůr.

Od slova popluží je odvozeno sousloví poplužní dvůr pro panský (neboli vrchnostenský) dvůr, ke kterému náležela dominikální půda (půda spravovaná přímo šlechtici nebo leníky).[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Popluží ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
  2. ↑ ŠINDELÁŘ, Václav; SMRŽ, Ladislav; BEŤÁK, Zdeněk. Nová soustava jednotek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 672 s. S. 497. 
  3. ↑ Josef Lamač: O staročeských měrách polních. S. 1. Národní listy [online]. 1909-08-13 [cit. 2021-12-29]. S. 1. Dostupné online. 
  4. ↑ KUČERA, Petr a kol. Mapa poplužních dvorů Čech , Moravy a Slezska. [s.l.]: MK ČR Dostupné online. Kapitola Terminologie, s. 1. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHVOJKA, Miloš; SKÁLA, Jiří. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982. 280 s. (Malá encyklopedie; sv. 13). 
  • Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách. Rozpravy České akademie věd a umění. Rozpravy České akademie věd a umění. Třída I. Praha: Česká akademie věd a umění, 1923, čís. 66. Dostupné online. ISSN 1801-5719. 
  • ŠINDELÁŘ, Václav; SMRŽ, Ladislav; BEŤÁK, Zdeněk. Nová soustava jednotek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 672 s. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovníkové heslo popluží ve Wikislovníku
  • Popluží ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích