Poporodní psychóza (nebo také Laktační psychóza či Postpartum psychosis) je závažný psychický stav, který je doprovázen extrémními výkyvy nálad, depresemi, poruchami soustředění, výpadky paměti, silným rozrušením a změnami vnímání času. Matky ztrácí kontakt s realitou, často trpí bludy a halucinacemi, přičemž si těchto stavů nejsou vůbec vědomy. Tyto symptomy se začínají objevovat dva týdny po porodu, trvají od 2 do 12 týdnů a jsou velmi proměnlivé.[1] Tento stav často vyžaduje hospitalizaci, léčbu antipsychotickými medikamenty, stabilizátory nálad a dokonce i v některých případech, kdy se objevuje vysoké riziko sebevraždy, i léčbu elektrickými šoky.[1]
Nejrizikovější faktory, které by mohly ohrozit matku i dítě na životě, se u poloviny žen s poporodní psychózou neobjevují. Ovšem ženy, u kterých se již nějaké psychické problémy objevily, či trpí bipolární poruchou nebo v jejich rodině jsou psychické poruchy časté, mají vyšší riziko být hrozbou pro sebe i své dítě.[1] Také ženy, které byly hospitalizovány pro jejich psychické zdraví hned po porodu, jsou více vystaveny sebevražedným tendencím během prvního roku po porodu.[2]
Laktační psychóza se odlišuje od poporodní deprese nebo poporodního blues.[3] Definice není nijak formálně diagnostikována, ale je velmi klinicky rozšířena. Je potřeba formální diagnostické kategorizace a vědeckého zkoumání, aby bylo více zjištěno o jejich příčinách a následné pomoci a prevenci.[1]
Symptomy se obvykle náhle objevují během prvních dvou týdnů po porodu.[3] Často se obměňují a rychle se mění. Mezi nejtypičtější patří náhlé změny nálad, deprese, silná zmatenost, ztráta zábran, paranoia, halucinace a bludy.[3] Když laktační psychózu porovnáme s poporodním blues, který po porodu mívá až polovina rodiček, tak ten se vyznačuje jen mírnými změnami nálad, úzkostí a přecitlivělostí, které se objevují přibližně 3 až 4 dny po porodu a trvají něco kolem jednoho týdne. Také ji nesmíme zaměnit s poporodní depresí, tu zažívá kolem 10 až 15% všech matek a je více podobná závažné depresivní poruše.[3]
25 až 50 % žen, které v minulosti zažily nějakou psychickou nemoc, má zkušenosti s laktační psychózou.[3] Přibližně 37 % žen, které mají problémy s bipolární poruchou, zažívají obdobné zkušenosti i s poporodní psychózou.[4] Ženy, u kterých tato psychóza nastala, mají zhruba 30% šanci, že při dalším otěhotnění nastanou obdobné problémy.
Přibližně polovina žen, které prožily laktační psychózu, neměly žádné rizikové faktory.[1] Mnoho dalších potenciálních faktorů, které by mohly být typické pro laktační psychózu, jako jsou například komplikace při porodu, porod císařským řezem, pohlaví dítěte, délka těhotenství, různé změny v konzumaci léků a psychosociální faktory, byly zkoumány a neukázaly žádnou přímou souvislost a vztah s poporodní psychózou. Jediný rizikový faktor, který byl zaznamenán, je, že laktační psychóza se stává častěji prvorodičkám než ženám, které již prošly bezproblémovým porodem. Ovšem nebylo vysvětleno, proč tomu tak je.[1]
Dle statistik se můžeme domnívat, že genetika zde hraje jistou roli, jelikož ženy, jejichž blízké příbuzné (matky nebo sestry) zažily laktační psychózu a zároveň v minulosti trpěly nějakou psychickou poruchou, mají 70% pravděpodobnost, že také u nich tato psychóza nastane.[2] Ty, které mají tuto poruchu pouze ve své rodinné historii, jsou vystaveny 33% šanci, že u nich také nastane.[3] I když byly nalezeny jisté podobnosti v rámci genetické výbavy, tak zatím nic z toho nebylo potvrzeno. Ohledně původu laktační psychózy a její dědičnosti je stále mnoho otázek.[1]
Rozhodnutí pro ženy, které berou medikamenty kvůli jejich psychickému zdraví, jestli je nadále brát i během těhotenství či dokonce během kojení je velmi závažné. Nemáme k dispozici žádná data ani studie, které by napomohly k tomuto rozhodnutí a zároveň mohly naznačit, zda je možno tomuto stavu předejít. Také není jasné, zda by ženy, u kterých je vysoká pravděpodobnost onemocnění, měly brát antipsychotika jako prevenci vůči této psychóze.[3] Je doporučeno, aby ženy, které mají vysoké riziko laktační psychózy, byly monitorovány psychiatry již během těhotenství a informovaly o tom svého lékaře.[3]
Nejčastější symptomy většinou trvají od 2 do 12 týdnů a trvání rekonvalescence se pohybuje kolem 6 měsíců až jednoho roku.[3] Ženy často při rekonvalescenci zažívají těžkosti a mají nízké sebevědomí, ale ve většině případů dojde k plnému uzdravení. Při zotavování se také může objevit problém ve vytváření vazby mezi matkou a dítětem, kdy žena během svých epizod může na dítě zanevřít či tvrdit, že bylo dítě zaměněno. Nakonec si ale dokáže vytvořit s dítětem zdravý vztah.[3]
Přibližně polovina žen, které prožily laktační psychózu, je vystavena velkému riziku dalších psychických problémů, nehledě na to, že by měla být znovu těhotná.[3]