Poslední rodina

Poslední rodina
Pohled z okna Zdzisława Beksińského ve varšavské čtvrti Mokotów, rekonstrukce z Historického muzea v Sanoku, použitá při práci na filmu
Pohled z okna Zdzisława Beksińského ve varšavské čtvrti Mokotów, rekonstrukce z Historického muzea v Sanoku, použitá při práci na filmu
Základní informace
Jiný názevThe Last Family
Původní názevOstatnia rodzina
Země původuPolskoPolsko Polsko
Jazykpolština
Délka124 minut
Žánryživotopisný
drama
ScénářRobert Bolesto
RežieJan P. Matuszyński
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleAndrzej Seweryn
Dawid Ogrodnik
Aleksandra Konieczna
ProdukceLeszek Bodzak
HudbaAtanas Valkov
KameraKacper Fertacz
KostýmyEmilia Czartoryska
StřihPrzemysław Chruścielewski
ArchitektJagna Janicka
Výroba a distribuce
PremiéraPolsko 30. září 2016
Česká premiéraČesko 11. května 2017
DistribuceKino Świat
Česká distribuceAerofilms
Přístupnostod 12 let
OceněníZlatý lev (Filmový festival v Gdyni 2016) pro nejlepší herečku a nejlepšího herce
Poslední rodina na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední rodina, v polském originále Ostatnia rodzina, je polské životopisné drama z roku 2016 režiséra Jana P. Matuszyńskeho. Film, podle scénáře Roberta Bolesta, vypráví o rodině Beksińských: malíři Zdzisławovi, jeho ženě Zofii a jejich neurotickém synovi Tomkovi. Hlavní role ztvárnili Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik a Aleksandra Konieczna.

Poslední rodina byla většinou kladně hodnocena kritiky, kteří ocenili herecké výkony a důraz na obyčejný život rodiny Beksińských. Film byl oceněn Zlatými lvy a Polskou filmovou cenou za nejlepší scénář. Herec Andrzej Seweryn, představitel Zdzisława za svůj výkon získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.

V Polsku měl film premiéru dne 30. září 2016. Do českých kin jej vybrali diváci evropského projektu Scope100.[1] Oficiální česká premiéra v kinech proběhla 11. května 2017.[2]

Film vypráví příběh rodiny Beksińských. Příběh filmu začíná v roce 1977, kdy se Tomasz Beksiński přestěhuje do bytu ve Varšavě nedaleko svých rodičů. Malíř Zdzisław Beksiński žije se svou ženou Zofií, svou matkou a matkou Zofie. Vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou intenzivní a bouřlivé. Zdzisław Beksiński, jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století, vytvářel fantastické obrazy plné hrůzy a tajemného obsahu. Proslavila jej také inteligence, smysl pro humor a láska k novým technologiím. Jeho syn Tomasz „Tomek“ Beksiński byl hudebním novinářem, rozhlasovým moderátorem a překladatelem filmů. Tomek byl neurotický a impulzivní, několikrát se pokusil o sebevraždu. Zofia Beksińska, malířova manželka a Tomkova matka, se starala o dům, byla spojovacím prvkem celého příběhu, udržovala rodinu pohromadě a vždy se o svého syna bála. Osudy tří hrdinů slouží jako univerzální portrét rodiny, ukazující všechna její utrpení, vzestupy, pády, problémy, ale také lásku a péči.

Andrzej Seweryn Zdzisław Beksiński (český dabing: Viktor Preiss)
Aleksandra Konieczna Zofia Beksińska (český dabing: Taťjana Medvecká)
Dawid Ogrodnik Tomasz „Tomek“ Beksiński, syn Zdzisława a Zofie (český dabing: Kryštof Hádek)
Andrzej Chyra Piotr Dmochowski (český dabing: Libor Hruška)
Zofia Perczyńska Stanisława Beksińska, matka Zdzisława (český dabing: Růžena Merunková)
Danuta Nagórna Stanisława Stankiewicz, matka Zofie (český dabing: Libuše Švormová)
Alicja Karluk Patrycja (český dabing: Jana Kotrbatá)
Magdalena Boczarska Ewa (český dabing: Petra Nesvačilová)
Agnieszka Michalska Helena (český dabing: Týna Průchová)
Adam Szyszkowski Jan Nowak (český dabing: Alexandr Postler)
Elżbieta Karkoszka starší žena (český dabing: Jana Hermachová)
Wojciech Jagielski hrál sám sebe (archivní záznam vysílání Večer s upírem na programu RTL 7) (český dabing: Jan Teplý)
Marek Niedźwiecki hrál sám sebe (hlas v polském rádiu Program III)
Hlavní herci s režisérem Matuszyńskim na červeném koberci na filmovém festivalu v Gdyni 2016

Film získal u českých filmových kritiků velmi nadprůměrná a příznivá hodnocení:

Martin Svoboda v recenzi pro Aktuálně.cz vyzdvihuje herecké výkony hlavních představitelů, scénář i propracovanou řemeslnou stránku filmu.[6] Martin Mišúr ve své recenzi pro Cinepur zmiňuje zejména propracované záběry a působivost celého filmu.[7] Marcel Kabát v recenzi pro Lidové noviny uvádí, že film má „fascinující atmosféru“ a též kvituje herecké výkony hlavních představitelů.[8] Michal Šobr v recenzi pro Českou televizi mimo jiné píše, že si režisér Matuszynski „tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko“.[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostatnia rodzina na polské Wikipedii.

  1. Českým vítězem Scope100 je polský debut Poslední rodina. Mediadesk [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-14. 
  2. Poslední rodina. Aerofilms [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  3. SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Vážně zázračný debut. Sílu Poslední rodiny násobí černý humor. iDNES.cz [online]. 2017-05-07 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  4. BRYCH, Jakub. Taková poslední rodinka. Recenze Ostatnia rodzina.. iDNES.cz [online]. 2017-05-08 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  5. OSVALD, Marek. Recenze: Poslední rodina - životopisné drama bez příkras a přesto strhující. Kinobox [online]. 2017-05-17 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  6. SVOBODA, Martin. Recenze: Film Poslední rodina je skvělý debut. Příběh malíře smrti fascinuje. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-05-12 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  7. MIŠÚR, Martin. Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina. Cinepur [online]. 2017-09-06 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  8. KABÁT, Marcel. RECENZE: Zdzisław Beksiński a jeho běsi ve varšavském paneláku. Lidové noviny [online]. 2017-05-11 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 
  9. ŠOBR, Michal. Recenze: Poslední rodina umírá v tísnivé polské panelstory. Česká televize [online]. 2017-05-14 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]