Povstání ve Vendée | |||
---|---|---|---|
konflikt: Válka první koalice | |||
Henri de La Rochejacquelein v bitvě u Cholet roku 1793, Paul-Émile Boutigny | |||
Trvání | březen 1793 – prosinec 1796, 1815 | ||
Místo | Francie | ||
Výsledek | vítězství republiky
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
(tj. 75–80 % royalistů a 20–25 % republikánů) celkem 170 000–200 000 mrtvých | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Povstání ve Vendée či občanská válka ve Vendée byl ozbrojený boj roajalisticky a katolicky smýšlejícího venkovského obyvatelstva západofrancouzského kraje Vendée a okolních departmentů proti republikánskému revolučnímu vojsku v době Velké francouzské revoluce. Boje s různou intenzitou probíhaly v letech 1793 až 1796, kdy byla vzpoura definitivně republikánskými silami potlačena.
Povstání bylo krvavé a obě strany si počínaly velmi nemilosrdně, brutální represe ze strany republikánů dokonce někteří historici považují za první genocidu moderních dějin.[1] V prosinci 1793 vydalo Výbor pro veřejné blaho[rozpor] rozkaz vyvraždit civilní obyvatele v 778 farnostech. Údajně napsali:
„ | „Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci“.[2][chybí lepší zdroj] | “ |
V roce 1795 bylo povstání přerušeno krátkým příměřím, a dělí se tak na dvě období, označované jako první vendéeská válka (1793–1795) a druhá vendéeská válka (1795–1796). Ve stejné době probíhalo také podobně zaměřené povstání šuanů v Bretani a Maine. Po potlačení povstání došlo na území Vendée ještě k dalším menším a méně významným vzpourám, které se někdy označují jako třetí (1799–1800), čtvrtá (1815) a pátá (1832) vendéeská válka.