Presbyter

Možná hledáte: Kněžství v katolické církvi
Dvojice římskokatolických presbyterů v Římě

Presbyter (řecky πρεσβύτερος presbyterosstarší) je v Novém zákoně označení vůdce místní křesťanské komunity.

Vymezení pojmu

[editovat | editovat zdroj]

Ve 21. století se v katolických a pravoslavných církvích pojmu presbyter užívá jako společné označení pro kněze a biskupa, tedy svěcené služebníky, kteří mají kněžskou hodnost (na rozdíl od jáhna, který je svěcen ke službě). Pro samotného kněze se užívá pojem sacerdos. V některých případech pak sacerdos magnus pro biskupa.

V protestantských církevních společenstvích se pojmem presbyter nebo starší označují členové voleného orgánu sboru (staršovstva).

V jiných jazycích

[editovat | editovat zdroj]

Termín presbyter se vyskytuje ve většině evropských jazyků různých jazykových variantách, a to jako obecné označení duchovního či kněze. V německy hovořících zemích se užívá výrazu Priester, v angličtině priest, francouzsky prêtre, italsky prete atd. Ve starší češtině se používal i pojem pryšt[1] nebo pryšť[2]. Existuje také termín protopresbyter nebo archipresbyter (arcipryšt, arcipřišt).[3]

  1. Katechismus o svatých obřadech církve katolické. V Praze: Bedř. Rohlíček, 1855, s. 186. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0ae54390-930b-11e7-8167-005056825209, 29. května 2024.
  2. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze: František Šimáček, 1880, s. 1229. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:eddef4d0-3ed7-46cf-a901-b7b31cdd53d9, 29. května 2024.
  3. ŠUBERT, František Adolf. Malý Ottův slovník naučný: dvoudílný : příruční kniha obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1905. sv. 1, s. 153. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:712da430-35da-11e9-844c-005056827e51, 29. května 2024.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]