Hulman | |
---|---|
Hulman mitrový (Presbytis femoralis) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Podřád | Haplorhini |
Infrařád | opice (Simiiformes) |
Čeleď | kočkodanovití (Cercopithecidae) |
Podčeleď | hulmani (Colobinae) |
Rod | hulman (Presbytis) Eschscholtz, 1821 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Presbytis (česky hulman, toto jméno je však používáno pro větší množství rodů) je rod opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae). V české literatuře se někdy označují jako menší hulmani.[1]
Rod zahrnuje celkem jedenáct druhů:[2]
Počet hodnocených druhů je nicméně v rámci jednotlivých systémů nestálý, a to na základě tendence určité populace/poddruhy buďto osamostatňovat („splitting“), anebo naopak klasifikovat v rámci jednoho druhu („lumping“). Například v případě hulmana mentavejského (P. potenziani) ze stejnojmenného souostroví se lze setkat se systémem, kdy je dělen do poddruhů P. p. siberu z ostrova Siberut a P. p. potenziani z ostrovů Sipora, Severní Pagai a Jižní Pagai; anebo se systémem, v němž jsou oba tyto poddruhy povýšeny na samostatné druhy.[3][4]
Situaci komplikuje fakt, že rod Presbytis je jedním z nejdiverzifikovanějších rodů starosvětských primátů a popsáno bylo více než 50 rozličných barevných variant. Evoluce asijských hulmanů byla ovlivňována dramatickými geologickými a klimatickými změnami v regionu Sundalandu během posledních milionů let. Studie mitochondriálního genomu z roku 2011 předpokládá, že rod prošel dvěma evolučními radiacemi, první v pozdním miocénu a druhou v raném až středním pleistocénu. Dobu divergence mezi rody Presbytis a Trachypithecus autoři studie odhadují na zhruba 11,5 (9–14) milionů let.[3] Analýzy jaderné a mtDNA se však v sesterském vztahu rodů Presbytis a Trachypithecus mohou rozcházet.[5]
Hulmani rodu Presbytis jsou poměrně malé opice, dosahují zhruba velikosti menších makaků. Prodloužené končetiny, stavba kolenou i celková nižší tělesná hmotnost dělají z hulmanů velmi dobré skokany. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci nevykazují žádné excesivní druhotné pohlavní znaky. U některých druhů mohou být samice dokonce o něco málo větší než samci. Ve zbarvení srsti jednotlivých druhů/poddruhů existuje výše zmíněná variabilita, srst je pestřejší než v případě zástupců rodu Trachypithecus. Mláďata se vyznačují typickým pásovým nebo křížovým vzorem.[1][6]
Hulmani rodu Presbytis jsou rozšířeni v regionu Sundalandu, tj. od Thajska a západní Malajsie až po Sumatru, Borneo, Jávu a Mentavajské ostrovy. Nepronikli však směrem na východ do Wallacey, a schází proto na Sulawesi. Jde typicky o opice různých vnitrozemských lesních porostů, ačkoli se spíše vyhýbají bažinatým a horským lesům. Obývají stromové patro, kde se typicky pohybují pomocí obratného skákání, mohou však sestupovat i do podrostu.[1][6]
Nejčastějším sociálním uspořádáním je jednosamcová sociální skupina. Výjimečně se objevují skupiny mnohosamcového-mnohosamicového charakteru nebo monogamie (jež je však typická např. pro hulmany mentavejské). Potravní spektrum může být různorodé, ve srovnání s rodem Trachypithecus jsou však tyto opice mnohem plodožravější.[1][6]
Většina hulmanů rodu Presbytis spadá v důsledku lidského tlaku do některé z kategorie IUCN pro ohrožené druhy. Hulman mentavejský, hulman mitrový či hulman Presbytis chrysomelas jsou pokládány za druhy kriticky ohrožené.