Privatizace

Privatizace označuje změnu veřejného (státního) na soukromé; zpravidla se tohoto pojmu používá pro převod veřejného majetku do soukromého vlastnictví. Opačným procesem je výkup soukromého majetku státem nebo jeho znárodnění.

Nejznámější příklady privatizace jsou

transformace ekonomik postkomunistických zemí
privatizace ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové

Důvody provedení privatizace

Efektivita správy – soukromý vlastník může snížit náklady na správu
Rozvoj – vlastník je motivován ke zhodnocování svého majetku (může ale jít o nepřátelské převzetí podniku za účelem likvidace přebíraného podniku)
Získání prostředků – pokud je privatizace provedena prodejem, stát získává peníze

Důvody proti provedení privatizace

Veřejný statek a služba – základy zdravotnictví, školství, dodržování práva
Přirozený monopol – rozvod vody, elektřiny, plynu, komunikace
Kritická infrastruktura

Privatizace v postkomunistických zemích

V postkomunistických zemích je tento pojem používán pro překotné změny ve vlastnictví majetku po rozpadu Sovětského svazu a jeho satelitů na přelomu 80. a 90. let minulého století – přerozdělování „socialistického vlastnictví“ do soukromých rukou.

Tyto změny probíhaly bez dostatečných právních podkladů a získání majetků v rámci privatizace tudíž bylo možné na základě mocenského postavení a/nebo využití právního vakua.

Privatizace v Československu

V Československu začala privatizace krátce po pádu komunistického režimu v roce 1989. Z té doby pocházejí pojmy malá privatizace a velká privatizace. Poté byla uskutečněna ve dvou vlnách kuponová privatizace. V jejím rámci si mohl každý občan za 1 000 Kčs koupit takzvanou kuponovou knížku, jejíž pomocí si mohl v několika kolech objednávat akcie privatizovaných firem. Za jednoho z autorů kuponové privatizace je považován Václav Klaus. Při kuponové privatizaci se proslavil Viktor Kožený „jistotou desetinásobku“. Kdo investoval své body z kuponové knížky do jeho Harvardských investičních fondů, měl přislíbeno, že za ně obdrží 10 000 Kč. Tím zřetelně zvýšil účast občanů, značná část si totiž kuponovou knížku vůbec nepořídila. Mnozí z těch, kteří si ji pořídili, investovala tak, že od té doby nedostala žádné nebo jen zanedbatelné dividendy a jejich akcie pozbyly ceny. O hodnocení kuponové privatizace se dodnes vedou spory, některé postkomunistické země (například Gruzie) se jí však inspirovaly.

Privatizace v Rusku

Ruská privatizace byla největší a nejrychlejší svého druhu v historii. Začala už za vlády Michaila Gorbačova, ale její hlavní vlna se odehrála mezi lety 1992–1996. Stejně jako v Československu probíhala hlavně formou kupónů, jež si mohli vyzvednout všichni občané za symbolickou cenu. Projevila se ale nedostatečná finanční vzdělanost obyvatelstva, která zavinila koncentraci zprivatizovaného majetku v rukou úzké skupiny lidí a velké společenské rozdíly. Ruský privatizační proces byl později mnohokrát kritizován.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu privatizace na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo privatizace ve Wikislovníku