Proconsulidae

Jak číst taxoboxProconsulidae
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
ČeleďProconsulidae
L. S. B. Leakey, 1963
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Výskyt čeledi Proconsulidae

Proconsulidae je čeleď vyhynulých úzkonosých primátů. Její zástupci obývali během časného a středního miocénu oblast východní Afriky (Uganda, Keňa).

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi Proconsulidae byli stromoví tvorové, kteří se ve větvích pohybovali po všech čtyřech končetinách. Byli však již schopní velmi silného úchopu větví. Dosahovali různých tělesných rozměrů v rozsahu zhruba 10 – 90 kg. Výrazný pohlavní dimorfismus se projevoval ve velikosti těla i v tom, že samci měli výraznější špičáky.

Na dochovaných kosterních ostatcích lze pozorovat pestrou směs opičích a lidoopích znaků. Nejvýraznějším rysem, který je řadí do blízkosti moderních hominoidů, je chybějící ocas.[1]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Proconsulidae je většinou badatelů řazena mezi hominoidy jako primitivnější sesterská skupina dnešních gibonovitých (Hylobatidae) a hominidů (Hominidae).[2] Menší část odborníků vyděluje proconsulidy mimo hominoidy a řadí je do samostatné nadčeledi Proconsuloidea.[3] Všichni se však více méně shodují, že proconsulidé stáli v evoluci velmi blízko vydělení nadčeledi Hominoidea, ať už tomuto bodu těsně předcházeli nebo již patřili mezi nejstarší zástupce hominoidů. Proconsulidé jsou dobrým příkladem, jak asi mohl vypadat poslední společný předek všech moderních hominoidů.

Dosud nepanuje jednota ohledně fylogeneze a taxonomie čeledi Proconsulidae. Mnohé rody, doložené často jen několika drobnými fragmenty kostí, jsou různými autory řazeny do odlišných čeledí. S přibývajícími nálezy se proto jejich klasifikace bude velmi pravděpodobně i nadále měnit.

Zvláštní postavení má zejména podčeleď Afropithecinae, kterou představují druhy, v mnohém již podobné mladším hominidům. Oproti ostatním proconsulidům mají silnější čelisti i větší vrstvu skloviny na stoličkách a zároveň nesou znaky, které naznačují drobné změny lokomoce. Tyto adaptace velmi pravděpodobně souvisí s postupným vysušováním klimatu během miocénu a ústupem hustých tropických lesů. Tomu odpovídá i nutná konzumace tužší stravy a změna pohybu, zejména častější pobyt přímo na zemi.

Následující členění publikoval Terry Harrison v roce 2010:[3]

Bývá též rozlišován rod Ugandapithecus s několika druhy:

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347–1377.
  2. ↑ BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
  3. ↑ a b HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In: WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley: University of California Press, 2010. S. 429–469.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BEGUN, D. R. (ed.). A Companion to Paleoantropology. New Jersey: Willey-Blackwell, 2013. 648 s. 
  • CARTMILL, Matt, Smith, Fred H. The Human Lineage. New Jersey: Willey-Blackwell, 2011. 624 s. 
  • MAZÁK, Vratislav. Sága rodu Homo. Praha: Práce, 1986. 424 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]