Proměnná hvězda typu FU Orionis

Světelná křivka v modré části spektra pro FU Orionis (podle Clarke et al. 2005).^[1] Vložený graf ilustruje krátkodobou časovou variabilitu (podle Siwak, et al. 2013).^[2]

Hvězda typu FU Orionis (také FU Orionis objekt nebo FUor ) je mladá hvězda před hlavní posloupností, která vykazuje extrémní změnu jasu a spektrálního typu. Jedním z příkladů je hvězda V1057 Cyg, která se v letech 1969-1970 zjasnila o 6 magnitud a přešla ze spektrálního typu dKe na veleobra typu F. Tyto hvězdy jsou pojmenovány po své typové hvězdě, FU Orionis . Současný model, který vyvinuli především Lee Hartmann a Scott Jay Kenyon vysvětluje vzplanutí FU Orionis náhlým přenosem hmoty z akrečního disku na mladou hvězdu T Tauri o nízké hmotnosti.^[3][4] Rychlost přenosu hmoty je pro tyto objekty odhadována na přibližně 10⁻⁴ hmotností Slunce za rok. Doba, za kterou dojde ke zvýšení jasu, je obvykle řádově 1 rok, ale může být mnohem delší. Doba trvání fáze s vysokou akrecí a vysokou svítivostí je v řádu desítek let, přesto dosud (do roku 2015) nebyl pozorován žádný objekt FU Orionis, u něhož by nastal výrazný pokles jasu. Je odhadováno, že průměrná mladá hvězda během svého života projde přibližně 10–20krát fází FUor.

Prototypy této třídy jsou: FU Orionis, V1057 Cygni, V1515 Cygni, a protohvězda V1647 Orionis z ledna 2004.

Související články

• Hvězda typu T Tauri

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku FU Orionis star na anglické Wikipedii.

1. CLARKE, C.; LODATO, G.; MELNIKOV, S. Y.; IBRAHIMOV, M. A. The photometric evolution of FU Orionis objects: disc instability and wind–envelope interaction. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. August 2005, s. 942–954. Dostupné online [cit. 6 February 2022]. doi:10.1111/j.1365-2966.2005.09231.x. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. SIWAK, Michal; RUCINSKI, Slavek M.; MATTHEWS, Jaymie M.; KUSCHNIG, Rainer; GUENTHER, David B.; MOFFAT, Anthony F. J.; ROWE, Jason F. Photometric variability in FU Ori and Z CMa as observed by MOST. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. June 2013, s. 194–199. Dostupné online [cit. 6 February 2022]. doi:10.1093/mnras/stt441. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. BERTOUT, C. T Tauri Stars-Wild as Dust. Annu. Rev. Astron. Astrophys.. 1989, s. 351. doi:10.1146/annurev.aa.27.090189.002031. Bibcode 1989ARA&A..27..351B. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. REIPURTH, B. FU Orionis eruptions and early stellar evolution. Flare Stars in Star Clusters. 1990, s. 229. Bibcode 1990IAUS..137..229R. Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.