Pryšec bahenní

Jak číst taxoboxPryšec bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Pryšec bahenní (Euphorbia palustris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleďpryšcovité (Euphorbiaceae)
Rodpryšec (Euphorbia)
Binomické jméno
Euphorbia palustris
L., 1753
Synonyma
  • Tithymalus palustris
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení pryžce bahenního

Pryšec bahenní (Euphorbia palustris) je vytrvalá, planě rostoucí rostlina, z mnoha pryšců rostoucích v české přírodě je nejstatnější, za příhodných podmínek může vyrůst až do výšky 1,5 m. Je druhem vyskytujícím se na bažinatých stanovištích, požaduje alespoň v jarním období dostatek vláhy. V závislosti na mizení vhodných biotopů se tato vlhkomilná bylina stala v České republice vzácnou.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v převážné časti Evropy, od Španělska a Velké Británie na západě, přes jižní okraj Skandinávie na severu a Středozemí na jihu a přes Pobaltí, Ukrajinu a Rusko až po Ural na východě. Nespojitě je dále rozšířen podél Černého moře v Turecku a na Kavkaze, v oblasti Sibiře a částečně i ve Střední Asii.

V ČR roste převážně v planárních polohách termofytika podél velkých řek, často přímo v místech se stojatou nebo jen pomalu tekoucí vodou. Nejobvyklejší je na Moravě v inundacích okolo řek Moravy, Dyje (národní přírodní rezervace Křivé jezero) a Svratky, jen ojediněle se objevuje v Čechách podél Labe a Cidliny.[2][3][4][5]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Je rostlinou vlhkých luk a příkopů, nejčastěji se objevuje v říčních nivách v rákosinách, křovinách a lužních lesích, v terénních sníženinách podmáčených podzemní nebo na místech periodicky zaplavovaných povrchovou vodou. Vyskytuje se v hlubokých, těžkých, na živiny a humus bohatých půdách, které jsou neutrální až mírně zásadité. Při poranění roní bílé mléko dráždící kůži. Je hemikryptofyt kvetoucí v květnu až červenci. Ploidie druhu je 2n = 20.[2][3][6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Z tlustého, hnědého vícehlavého oddenku vyrůstá přímá, silná, dutá lodyha obvykle vysoká 50 až 120 cm. Bývá až 1 cm tlustá, mírně ojíněná nebo lysá, po celé délce rýhovaná a v horní části z ní odbočují četné postranní, nekvetoucí větve, které se během vegetační sezóna výrazně prodlužují a dávají rostlině stromkovitý vzhled. Střídavé kopinaté list přisedají k lodyze zúženou bázi, jsou dlouhé 4 až 7 a široké 1 až 2 cm, po obvodě jsou celokrajné a jen u vrcholu oddáleně jemně zubaté. Na lícní straně jsou světle až tmavě zelené, na rubové modrozelené a s podzimem se, včetně lodyhy, zabarvují červeně.

Květenství tvoří cyathia umístěná v koncových i úžlabních lichookolících s obvejčitými, na konci tupými podpůrnými listeny. Vrcholový okolík obvykle mívá pět větví, které se dále rozvětvují v postranní květenství. Zákrovní listence jsou podlouhlé či obvejčité, nápadně žlutavě zbarvené a nebývají srostlé. Nektaria jsou příčné oválná, žlutá až nahnědlá a jsou bez růžkatých výrůstků. Po opylení hmyzem vznikají plody, kulovité tobolky. Bývají 4 až 5 mm velké, vždy jsou pokryté válcovitými bradavkami a někdy také řídce rostoucími chlupy. Tobolky obsahují četná, vejcovitá, asi 3,5 mm velká, hladká, šedohnědá semena s masíčkem.

Někdy bývá pryšec bahenní zaměňován s pryšcem lesklým, jehož lodyhy vyrůstají jednotlivě, v horní části nevytvářejí boční větve, lodyžní listy má u báze slabě srdčité a tobolky nemá bradavčité, ale hladké.[2][3][4][6][7]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Bývá pěstován jako ozdobná rostlina u zahradních mokřin, kde v době kvetení je nápadný svou zářivě žlutou barvou listenů a na podzim červenavým zabarvením lodyh i listů. Pro své jedovaté mléko není vhodný do prostředí s dětmi, na pokožce způsobuje puchýře a při styku se sliznicí nebo s očima vyvolává záněty. V minulosti se v lidovém léčitelství jeho listy přikládaly na bradavice pro jejich sloupnutí. V přírodě nebývá spásán zvěří.[7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

V České přírodě se jedná o chráněnou rostlinu, která se následkem regulací vodních toků a celkových úprav vodního režimu na tradičních lokalitách stává velice vzácnou. Ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb" je pryšec bahenní zařazen mezi druhy silně ohrožené (§2) a v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" mezi druhy ohrožené (C3).[4][8][9]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kvetoucí pryšec bahenní
    Kvetoucí pryšec bahenní
  • Květenství
    Květenství
  • Zrající plody
    Zrající plody

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Pryšec bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2017-06-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c FUTÁK, Ján; BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska III: Mliečnik močiarny [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1982 [cit. 2017-06-12]. S. 421–424. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Pryšec bahenní [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 11.09.2009 [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-27. 
  5. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2017: Euphorbia palustris [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ a b HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Pryšec bahenní, s. 324–325. 
  7. ↑ a b RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Pryšec bahenní, s. 98–99. 
  8. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-06-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 12.06.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]