Puruša

Trilóka Puruša „Puruša tří prostorů“ na gudžarátské miniatuře, cca 1840-1860

Puruša, v sanskrtu पुरुष puruṣa „muž, člověk, osoba“, je hinduistický pojem s velmi širokou škálou významů. Ve védském náboženství původně představoval prvotní bytost, jež byla obětována a prostřednictvím oběti jejího těla vznikl svět, včetně společenských tříd, a často byl také ztotožňován s postavou nejvyššího boha nazývaného například Pradžápati či Brahmá. Podle filosofické školy sánkhja vychází stvoření z ženského principu prakrti „počáteční substance“, jejímž cílem je sloužit mužskému principu Puruša-Puman – duši, a umožnit mu dosáhnout svobody. V pozdní sánkhje, józe a většině purán je Puruša ztotožněn s Íšvarou. Podle Višnu purány je totožný s Brahmou a je částí Višnua, podle Déví Bhagaváta purány jak Puruša, tak Prakrti vznikly z brahmanu.^[1]

Védské náboženství

Puruša se poprvé objevuje v devadesátém hymnu desáté mandaly Rgvédu, jež je zván Puruša súkta. Představuje však pravděpodobně pozdější přídavek, na což je usuzováno například z faktu že jsem v něm vyjmenovány čtyři varny – tyto sociální stavy však v době vzniku Rgvédu nejspíše ještě neexistovaly.^[2][3]

Hymnus uvádí že Puruša byl obětinou jež bohové nabídli při svém obětním rituálu a tvrdí že je vším co bylo a co bude. Je popisován jako prostupující celou Zemí, tisícíhlavý, tisícioký a vysoký tisíc stop. Tato oběť se pak stala základem stvoření. Ze sesbíraného tuku vznikli ptáci a divoká i domácí zvířata, dále také verše, hymny i zaříkávadla. Především však z Purušových úst vznikla varna bráhmanů, z rukou kšatrijů, ze stehen vaišjů a z nohou šúdrů. Podobným způsobem se zrodili také někteří bohové: Čandra – Měsíc z jeho mysli, Súrja – Slunce z jeho oka, Indra a Agni – Oheň z jeho úst a Váju – Vítr z jeho dechu, a části vesmíru: povětří z pupku, nebesa z hlavy a země z nohou.^[4]

Hypotézy

Mircea Eliade chápe Purušu jako boha jež je obětován a jež zároveň bohem oběti, jako bytost jež je zároveň transcendentní – svět přesahující, tak imanentní – ve světě obsažená, což považuje za paradox vlastní indickému myšlení. Taktéž jej považuje za hermafroditního – v hymnu je uváděno že se z něj rodí Virádž a Virádž zase rodí Purušu, přičemž Virádž chápe jako ženskou tvůrčí energii.^[5]

David M. Knipe vykládá Purušasúktu jako vyjádření védské obětní ideologie – makrokosmická oběť Puruši bohy je analogická mikrokosmické oběti, zvané jadžňa, jež provádí kněží, která je tak opakováním stvoření a zajišťuje trvání kosmického řádu. V rámci mikrokosmu se rozdělení Puruši do tří částí se pak neodráží pouze ve třech varnách, ale také ve třech částech lidského těla, později nazývaných dóša a tří vlastností světa, později nazývaných guny, ale i druzích ohně Podle Knipeho tak tento trojný systém vypadá na různých úrovních bytí následovně:^[6]

• Vesmírné tělo Puruši: nebe-ovzduší-země
• Tělo člověka: hlava-ruce-stehna a genitálie
• Tělo společnosti: kněz-válečník-řemeslník
• Oheň: obětní-obranný-domácí

Mimo tento systém pak stojí šúdrové, sluhové jež se zrodili z Purušových nohou a jsou tak svým způsobem z vesmíru a obřadů vyřazeni.^[6]

Purušu jako prvotní bytost z níž je stvořen svět lze srovnat s taktéž védským Jamou a Manuem, zarathuštrickým Gajómartem, irským Lugaidem, germánským Tuistem a Mannem, severským Ymim a římským Remem.^[7]

Příbuzná božstva

Puruša je v hinduismu a jeho akademických interpertacích zaměňováván s některými jinými bohy stvořiteli: Brahmou, Pradžápatim a Dakšou, přičemž i u nich se někdy objevují motivy stvoření z vlastního těla a rozdělení na mužskou a ženskou polovinu. Brahmá podle Brahmánda purány stvořil ze svých stehen asury, ze své tváře dévy, z jeho vlasů vznikly hadi a z různých částí svého těla stvořil zvířata, ze svého ochlupení zase stromy a rostliny. Poté se rozdělil na dvě poloviny, muže jménem Manu a ženu jménem Šatarupa. Také podle Manuova zákoníku se Brahmá rozdělil na dvě poloviny, přičemž ženskou polovinou je stejně jako v případě Puruši Virádž.^[1]

Dakša „šikula, zručný“ je bohem nejasné funkce, který se objevuje v kosmogonickém rgvédském hymnu 10.72, kde je o něm uváděno že je otcem i synem bohyně Aditi „bezmezné“. Tato božstva lze chápat jako mužský a ženský prvek při stvoření.^[8]

Pradžápati „Pán stvoření“ je v Rgvédu spojován se stvořením a jeho jméno užíváno pro různé jiné bohy, v bráhmanách je pak ztotožněn s Purušou. Rituál agničajana při kterém je opakován příběh o Purušovi, pro toho je však použito jméno Prádžapati. Taktéž je ztotožňován s Brahmou.^[9]

Reference

1. DALAL, Roshen. Hinduism: An Alphabetical Guide. [s.l.]: Penguin India, 2010. ISBN 978-0143414216. 
2. STAAL, Frits. Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights. [s.l.]: Penguin Books India, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-14-309986-4. S. 54. 
3. SINGH, Upinder. A History of Ancient and Early Medieval India: From the Stone Age to the 12th Century. [s.l.]: Pearson Education India, 2009. ISBN 978-8131716779. S. 191–192. 
4. The Rig Veda/Mandala 10/Hymn 90 [online]. Wikisource [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. 
5. ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení I. [s.l.]: Oikoymenh, 2009. ISBN 978-8131716779. S. 237. 
6. KNIPE, David M. Hinduismus. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-57-5. S. 51–55. 
7. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 139, 301, 326, 329. 
8. ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 32. 
9. JONES, Constance A.; RYAN, James D. Encyclopedia of Hinduism. [s.l.]: Infobase Publishing, 2007. ISBN 978-0-8160-5458-9. S. 332. 

Externí odkazy

• Sri V. Sundar - The Purusha Sukta