Pyren | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | Pyren, benzo[def]fenanthren |
Sumární vzorec | C16H10 |
Vzhled | bezbarvá pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 129-00-0 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 202,25 g/mol |
Teplota tání | 145–148 °C |
Teplota varu | 404 °C |
Rozpustnost ve vodě | 0,135 mg/l (ve vodě) |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | R36/37/38 R45 R53 |
S-věty | (S24/25) (S26) (S36) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pyren je polycyklický aromatický uhlovodík (PAU), jehož molekula se skládá ze čtyř spojených benzenových kruhů v plochém aromatickém systému. Tato bezbarvá pevná látka je nejmenším těsně propojeným polycyklickým aromatickým uhlovodíkem – takovým, kde jsou benzenová jádra spojena více než jednou stranou. Pyren vzniká při nedokonalém spalování organických sloučenin.
Využití nachází v biochemickém výzkumu – jeho deriváty se používají jako molekulární sondy ve fluorescenční mikroskopii. Používá se také jako výchozí materiál při výrobě barviv a může sloužit jako donor elektronů čímž zvyšuje tmavost tuhy.[2]
Pyren byl poprvé izolován z uhelného dehtu, ve kterém tvoří až 2 % (hmotnostní).[3][4] Jakožto PAU s těsně propojenými benzenovými jádry je pyren mnohem více rezonančně stabilizován než jeho izomer fluoranthen s pětičlenným kruhem. Proto vzniká za širšího rozsahu podmínek spalování. Například automobily produkují přibližně 1 μg/km.[5]
Oxidace chromanem poskytuje perinaftenon a následně kyselinu naftalen-1,4,5,8-tetrakarboxylovou. Podléhá sérii hydrogenačních reakcí a je citlivý na halogenaci, Dielsovy–Alderovy adice a nitraci, vždy s proměnným stupněm selektivity.[5]
Přestože pyren není tak problematický jako benzo(a)pyren, studie prováděné na zvířatech ukázaly jeho toxicitu pro ledviny a játra. Také dráždí kůži a může způsobovat její chronické odbarvení.[6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pyrene na anglické Wikipedii.