Miroslav Vystrčil, Kašna–pítko, Praha - Klárov (1978)
Pítko, též prameník, je umělé zařízení vybudované k pití, bez nutnosti použít pro pití nádobu.[1] V průběhu času získalo slovo pítko i další příbuzné významy, jako jsou zařízení pro napájení malých zvířat (užívá se též výraz napáječka) a různé misky na vodu pro ptactvo, případně pro hmyz či jiné živočichy. Pítka se též nazývají nástavce pro snadnější pití z lahve pro děti, nemocné nebo invalidy.
Odborníci zaznamenali novotvar pítko v roce 1980, v souvislosti se zařízením instalovaným poblíž stanice metra Malostranská (autor Miroslav Vystrčil). Spisovný jazyk sice již měl odborný termín prameník, ten se ale v běžné slovní zásobě uchytil méně, někdy je používán současně se slovem pítko.[1] Ještě v roce 1993 bylo slovo pítko jazykovědci považováno za novinku ve slovní zásobě, kterou slovníky ještě neuváděly.[2][3] Základní význam (pouliční zařízení sloužící lidem) se v cizích jazycích překládá nejčastěji jako výraz podobný českému fontánka (anglickydrinking fountain, německyTrinkbrunnen, francouzskyfontaine publique, italskyfontanella apod.).
↑ abPROUZOVÁ, Hana. Kašna-pítko, nebo prameník?. Naše řeč [online]. ÚJČ AV [cit. 2021-12-11]. Čís. 2/1980. Dostupné online.
↑SOCHOVÁ, Zdeňka. Co v slovnících nenajdete (Novinky v současné slovní zásobě) Část 4.. Naše řeč [online]. [cit. 2021-12-11]. Čís. 5/1993. Dostupné online.
↑DVOŘÁK, Pavel. Pražské kašny a fontány: Prameník na Havelském tržišti [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
Příruční slovník jazyka českého. 4. svazek (Díl IV. Část 1., P – Průsvitně). Redakce Oldřich Hujer, Emil Smetánka, Miloš Weingart, Bohuslav Havránek, Vladimír Šmilauer, Alois Získal. Praha: Vydává třetí třída České akademie věd a umění, Školní nakladatelství, 1941–1943. Dostupné online. Heslo prameník.