Přeslička luční | |
---|---|
Přeslička luční | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | kapraďorosty (Monilophyta) |
Třída | přesličky (Equisetopsida) |
Řád | přesličkotvaré (Equisetales) |
Čeleď | přesličkovité (Equisetaceae) |
Rod | přeslička (Equisetum) |
Binomické jméno | |
Equisetum pratense Ehrh., 1784 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přeslička luční (Equisetum pratense) je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetum s.l.).
Přeslička luční je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 10–50 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. U přesličky luční se projevuje sezónní dimorfismus. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha, která je asi 5–20 cm vysoká, zpočátku nevětvená, nezelená, světle hnědé barvy. Později však vyrostou přesleny větví a lodyha zezelená. Kromě toho z oddenků vyrážejí letní sterilní lodyhy, které jsou od počátku zelené a větvené. Lodyhy se přeslenitě větví (ale na rozdíl od přesličky lesní jsou ale jen výjimečně dvojnásobně větvené). Na žebrech je vždy 1 řada křemičitých hrbolků. Střední dutina zabírá asi 1/2 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Zuby dosahují asi třetinové délky pochvy a mají uprostřed úzké tmavohnědé žebro a široký nahnědlý lem. Výtrusnicový klas na jarních lodyhách je solitérní, vrcholový, elipsoidního tvaru. Některé populace přesličky luční jsou převážně sterilní a rozmnožují se vegetativně oddenky. O životním cyklu přesliček viz přeslička.
Roste nejčastěji v lužních lesích a pobřežních křovinách, většinou na nevápnitých podkladech a v polostínu.
Roste ve střední severní a severovýchodní Evropě, Asii a v Severní Americe.
Na většině území poměrně vzácný druh, častější je jen v některých kaňonovitých údolích řek, např. Ploučnice a Teplá, dříve i Vltava.