Přetržení Achillovy šlachy (latinsky ruptura tendinis Achillis) je závažné zranění, vyžadující dlouhodobou léčbu a rehabilitaci většinou v délce 3 až 12 měsíců.
Ve většině případů dochází k přetržení Achillovy šlachy cca 2–6 cm nad patou[1] v místě nejmenšího zásobení šlachy krevními vlásečnicemi.[2] Méně časté je přetržení v lýtkovém svalu nebo utržení úponu šlachy od patní kosti, popřípadě i s částí patní kosti.[1] Vzhledem k tomu, že šlachy nejsou protkány nervovými zakončeními, dochází k přetržení Achillovy šlachy náhle bez předchozích obtíží a není zpravidla doprovázeno větší bolestí. Nejčastěji se toto zranění přihodí u sportů s rychlými změnami směru, zejména u badmintonu, squashe či fotbalu.[3] Nejohroženější skupinou jsou rekreačně sportující lidé mezi 30 a 50 lety.[3]
Nejčastější příčinou jsou strukturální patologické změny a mikrotrhliny ve vláknech šlachy způsobené náhlým přetěžováním šlachy například po nedostatečném rozehřátí před sportem.[3][4] Jako doprovodné symptomy patologických změn Achillovy šlachy jsou uváděny záněty, podráždění a degenerativní změny.[2][5] Podle studie z roku 2013 nebyla mezi přetrženými šlachami ani jedna se zdravou strukturou, zatímco v kontrolní skupině jich byly dvě třetiny.[5]
Postižený cítí jakoby bolestivý úder do lýtka, často též s typickým prasknutím.[1] Postižený může chodit jen s velkými obtížemi nebo vůbec.[3][1] V místě přetržení se vytvoří hematom.[1] Někdy jsou příznaky málo intenzivní a postižený může zaměnit přetržení za podvrtnutí kotníku.[2]
Přetržení lze diagnostikovat pohmatem, také bývá na povrchu pouhým okem viditelná deformace.[1] Používá se tzv. Thompsonův test - při testu vyšetřovaný leží v poloze na břiše, nohy svěšené přes okraj lůžka. Při stlačení povrchového svalu na zadní straně lýtka vyšetřujícím dochází ke zkrácení svalu a následnému ohnutí v kotníku. V případě ruptury Achillovy šlachy k pohybu nohy nedochází (Thompsonův test je pozitivní).[6] Dalším testem je Matlesův test. Vyšetřovaný leží v poloze na břiše s pokrčením kolena. U zdravého jedince to vede k natažení chodila. Při ruptuře Achillovy šlachy k pohybu nohy nedochází, nebo se noha silou gravitace ohne i opačným směrem.[6]
Zranění vyžaduje dlouhodobou léčbu a rehabilitaci většinou v délce 3 až 12 měsíců.
Noha se zafixuje a roztřepené konce šlachy se nechají srůst. Používá se u pacientů, kteří nemohou být operováni, například z důvodu onemocnění srdce a podobně.[2] Při této metodě je riziko nedostatečného obnovení šlachy, proto je preferovanou metodou operace.[4]
Před výkonem je pacientovi zafixována poraněná dolní končetina, chůze je možná pouze o berlích bez došlapu. Do operace musí být pacient v klidu.[4] Užívají se antikoagulancia (laicky léky na ředění krve) jako prevence embolie, případně též analgetika na bolest.[4]
Výkon se provádí v anestezii.[4] Šlacha je odhalena a sešita cca 5–10 cm velikým otvorem. V případě odtržení šlachy od kosti se šlacha fixuje ke kosti osteosyntetickým materiálem.[4]
Po operaci musí být noha šest až osm týdnů imobilizována.[4][2] Používá se sádrová fixace nebo plastová ortéza.[2] Podle studie z roku 2007 přináší ortéza zkrácení doby léčby průměrně o dva týdny.[7] Pacient se smí pohybovat pouze o berlích bez došlapování na operovanou končetinu.[4] Po dobu hojení se je třeba užívat antikoagulancia.[4]
Mezi možné komplikace operace patří alergické reakce, abscesy, embolie, krvácení, infekce či poranění okolních pohybových struktur.[4]
Po sejmutí fixace nastává rehabilitace s cílem rozcvičit zatuhlý kloub, posílit oslabenou nohu a postupně vrátit pacienta k předchozím aktivitám.
Není narušeno pouzdro šlachy, které šlachu vyživuje a chrání.[zdroj?] Při použití této metody existuje riziko nesprávného obnovení anatomie šlachy.[4]
Úspěšná rehabilitace zpravidla zajišťuje obnovení síly v lýtkovém svalu z 90 % a dovoluje neomezený návrat k dosavadním činnostem bez omezení, nicméně riziko reruptury se odhaduje na 2 %.
Podle serveru Peníze.cz pojišťovny často považují přetržení Achillovy šlachy za únavové zranění, a proto ho nehradí z úrazového pojištění.[8]