Přírodní stavitelství nebo také ekologické stavitelství (zkráceně ekostavitelství) usiluje o minimalizaci vlivu na životní prostředí při návrhu, výstavbě, provozování a nakonec likvidaci domů. Nejedná se o architektonický styl ani normový předpis, ale o životní postoj a přístup k životnímu prostředí.[1]
Jedním z možných kvantifikovatelných a celostních přístupů k ekologické výstavbě je „posuzování životního cyklu“ (LCA) a jeho vliv na jednotlivé složky životního prostředí. Například v energetickém hodnocení zohledňuje nejen energie při provozu, ale také pro výrobu a likvidaci stavebních materiálů (např. polystyren má velkou výrobní i recyklační zátěž). Proto se upřednostňují přírodní materiály (např. dřevo – nosná konstrukce, sláma – izolace, hlína – omítka, nepálené cihly – akumulace) ale i celé technologie (např. zadržování dešťové vody pro technické potřeby domu, kořenové čistírny odpadních vod, zelená střecha domu jako náhrada za zábor nezastavěného místa stavbou)
Při navrhování ekostaveb domů se zpravidla uplatňují koncepty:
Při stavbě je snahou upřednostnit přírodní zdroje před konvenčními stavební materiály. Sledované parametry:
Typickými zástupci jsou:
Při provozu je snaha o úspornost a recyklaci:
Každá stavba by měla být připravena po ukončení své životnosti jednoduše separovat použité materiály a zajistit jejich recyklaci.