Půdní zrnitost je fyzikální vlastnost půdy určující fyzikální frakcionizaci půdy.
Zrnitost ovlivňuje mechanické vlastnosti půdy (např. při orbě) a texturu. Zrnitost se určuje pomocí sít, sedimentací, vyplavováním nebo jiným způsobem. Při určování zrnitosti takřka vždy dochází k rozdělení na dvě frakce: jemnozem a skelet. To se provádí u půdy suché po rozdrcení hrud na jemnou složku na sítech o průměru děr 2 mm. Jemnozem se dále upravuje chemickými nebo fyzikálními metodami, aby došlo k rozdělení jemných stmelených částí. Výsledky se vyjadřují v procentech hmotnosti jednotlivých frakcí.
K rozdělení zrnitostních frakcí se v pedologické praxi užívá několik systémů, protože tato problematika nebyla dosud sjednocena. V ČR se používá např. rozdělení zrnitostních frakcí podle Nováka nebo rozdělení frakcí dle československé státní normy ČSN 72 1001.
Ani při rozdělení půd na půdní druhy nepanuje v pedologické praxi jednotné členění. Půdní druhy se vyčleňují na základě procentuálního zastoupení jednotlivých frakcí ve vzorku. Obecným problémem členění je fakt, že s nárůstem hloubky roste i skeletovitost a některé půdy jsou dosti heterogenní ve svém profilu. V ČR se nejčastěji používá dvou klasifikačních systémů: dle Nováka a Kopeckého klasifikační stupnice.
1. lehká (písčitá) – sypká půda
2. středně těžká (hlinitá) půda; převažuje
3. těžká půda (jílovitá)
Vychází z velikosti částic v půdě.
Dle obsahu I. kategorie < (0,01 mm) v procentech (%) dělí Novák půdní druhy na:
Podle Nováka