Quod licet Iovi, non licet bovi

Quod licet Iovi, non licet bovi je latinské rčení, doslovně „Co (je) dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.“ Fráze pochází z románu Aus dem Leben eines Taugenichts (1826, česky Ze života darmošlapa), který napsal Joseph Freiherr von Eichendorff, není však jasné, zda je opravdu autorem věty. V jeho hře Heauton Timorumenos vymyslel starořímský dramatik Publius Terentius Afer frázi podobnou: Aliis si licet, tibi non licet („jiným je to povoleno, tobě to není povoleno“).[1]

Rčení se do češtiny obvykle překládá „Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.“[2] Ukazuje existenci dvojího metru (ať už oprávněného, či nikoli) a v zásadě znamená, že to, co smí či má povoleno dělat důležitá osoba nebo skupina, ostatní (tj. obyčejní lidé) dělat nesmí.[3] Jinak řečeno, Jovovi neboli Jupiterovi, římskému ekvivalentu nejvyššího řeckého boha Dia, prošlo i to, co by si obyčejný smrtelník dovolit nemohl.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quod licet Iovi, non licet bovi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Terence: Heauton Timorumenos [online]. [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Quod licet Iovi non licet bovi - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ J. BOGGS, Danny. Challenges to the Rule of Law: Or, Quod Licet Jovi Non Licet Bovi. [s.l.]: Cato Institute S. 7–18. 
  4. ↑ Quod licet Iovi, non licet bovi? Pan správce byl jen trochu veselej, zato šafář byl jak prase. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]