Registry of Open Access Repositories (ROAR), česky Registr otevřených repozitářů je volně přístupný strukturovaný soupis institucionálních a jiných otevřených repozitářů, spravovaný Southamptonskou Univerzitou.
Registr byl založen roku 2003 za použití softwaru EPrints, vyvíjeného stejnou univerzitou. Původním cílem jeho vytvoření byla efektivnější správa repozitářů a systémů, využívající právě software EPrints.[1] Postupem času se však rozrostl natolik, že nyní mapuje repozitáře využívající všechna programová řešení.[2] V současné době je tak jeho hlavním účelem šíření informací o co největším počtu repozitářů z celého světa a maximalizovat tak efektivitu vyhledávání a přístup k Open Access materiálům při vědecké práci či studiu.
Provoz registru je spolufinancován britskou nevládní organizací JISC (Joint Information Systems Committee).[3]
Nové položky mohou do registru přidávat buď sami producenti repozitářů přes jednoduchý registrační formulář (proces tzv. autoarchivace), nebo přímo administrátoři ROAR. Ke vložení pak dojde buď ručně, nebo stažením záznamu z jiných registrů a soupisů pomocí komunikačního protokolu OAI-PMH.[1] Koncem roku 2012 ROAR obsahoval přes 3000 záznamů repozitářů.[4]
Záznam obsažených repozitářů obsahuje množství popisných údajů a metadat (obvykle ve formátu XML), získaných pomocí OAI-PMH buď přímo ze stránek repozitáře, nebo importem z jiného registru. Pole v záznamu jsou následující:
Dle všech zadaných polí lze záznam zpětně vyhledat pomocí pokročilého vyhledávacího rozhraní.
Software umožňuje záznam exportovat v mnoha metadatových formátech, včetně Dublin Core, nebo formátů založených na XML.
Podobné služby (pouze v jiném rozhraní) nabízí i registr OpenDOAR (Directory of Open Access Repositories ), provozovaný Nottinghamskou Univerzitou.
Pro autory a vědecké pracovníky může být užitečný také registr ROARMAP (Registry of Open Access Repositories Mandatory Archiving Policies), propojený s ROAR. Tento registr poskytuje souhrnné informace o vnitřní politice jednotlivých institucí a jejich vztahu k open access publikování, tzn. podmínky, za kterých může autor svůj článek vložit do otevřeného repozitáře pomocí autoarchivace, aniž by porušoval autorská práva své mateřské instituce (např. univerzity).