R Doradus | |
---|---|
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
Souhvězdí | Mečoun (Dorado) |
Rektascenze | 04h36m45.59127s |
Deklinace | −62° 04′ 37.7974″ |
Paralaxa | 0,01831 ± 0,001″ |
Vzdálenost | 178 ± 10 ly (55 ± 3,1 pc) |
Barevný index (U-B) | +0,86[2] |
Barevný index (B-V) | +1,58[2] |
Zdánlivá hvězdná velikost | 4.78 – 6.32[3] |
Absolutní hvězdná velikost | 1,61 / 1,90 |
Radiální rychlost | 26,1[4] |
Vlastní pohyb v rektascenzi | −0,0694″/rok[2] |
Vlastní pohyb v deklinaci | −0,0758″/rok[2] |
Fyzikální charakteristiky | |
Typ proměnnosti | SRb[3] |
Spektrální typ | M7-M8IIIe[3] |
Hmotnost | 0,7 - 1,0[5] M☉ |
Povrchová teplota | 2 710 ± 70[5] K |
Rotační perioda | 57,5 roků[6] |
Další označení | |
Henry Draper Catalogue | HD 29712 |
Bright Star katalog | HR 1492 |
2MASS | 2MASS J04364544-6204379 |
SAO katalog | SAO 249066 |
Katalog Hipparcos | HIP 21479 |
Tychův katalog | TYC 8880-1071-1 |
General Catalogue | GC 5661 |
Synonyma | R Dor, AAVSO 0435-62[3], GSC 08880-01071 |
Databáze | |
SIMBAD | data |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
R Doradus (též HD 29712, R Dor ) je proměnná hvězda v souhvězdí Mečouna. Je to červený obr ve vzdálenosti asi 180 světelných let od Země.[2] Její zdánlivý průměr (tj. velikost, jakou má hvězda při pohledu ze Země) je 0,057±0,005 arcsec[7], což je po Slunci druhý největší pozorovaný průměr u hvězdy. Odhadovaný průměr R Doradus je 415 milionů km (2,77 AU), což odpovídá 298 průměrům Slunce.[8] Pokud by byla hvězda umístěna uprostřed Sluneční soustavy, tak uvnitř hvězdy by byla většina pásu planetek a oběžná dráha Marsu.[9]
Zdánlivá hvězdná velikost R Doradus se pohybuje mezi 4,78 a 6,32, což znamená, že je na hranici viditelnosti pouhým okem, ale v infračerveném záření se jedná o jednu z nejjasnějších hvězd na obloze. V infračerveném pásmu J má velikost -2,6 a jasnější je zde pouze hvězda Betelgeuze (-2,9).[11]
Je klasifikována jako polopravidelná proměnná hvězda typu SRb, což označuje obry pozdních spektrálních tříd (M, C a S) se špatně vyjádřenou periodicitou, tj. s různou délkou jednotlivých cyklů (což vede k nemožnosti předpovědět epochy maxima a minima jasnosti), nebo s nahrazením periodických změn pomalými nepravidelnými variacemi, či dokonce stálostí jasnosti.[12] Některé studie ukazují, že perioda se pohybuje mezi 175 a 332 dny a byla také identifikována perioda 117,3 dne.[13] Hvězda tak byla přirovnána k proměnným typu miridy, neboť její změny jsou relativně pravidelné, ačkoli její amplituda pouhých 1,5 magnitudy je menší než u proměnných hvězd Mira.[10]
Paralaxa hvězdy podle družice Hipparcos je 0,01831 ± 0,001 arcsec [4], což odpovídá vzdálenosti 55 ± 3 parseků od Země.[2] Zářivý výkon hvězdy, odvozený z bolometrického světelného toku ve vzdálenosti 55 pc, je 4 350 ± 520 . Naměřený úhlový průměr, opět za předpokladu vzdálenosti 55 pc, dává poloměr 298 ± 21 .[5] Efektivní teplota odpovídající této zářivosti a poloměru je 2 710 ± 170 K.[13]
Srovnání vlastností hvězdy s teoretickými evolučními předpoklady dává stáří hvězdy mezi 6 až 14 miliardami let a současnou hmotnost mezi 0,7 a 1,0 . Její počáteční hmotnost by se pohybovala mezi 1 a 1,25 . Hvězda se tak nachází na asymptotické větvi obrů, neboť vyčerpala helium ze svého jádra.[13]
R Doradus má odhadovanou rovníkovou rychlost rotace 1 ± 0,1 km/s. Podle výpočtů tak trvá 57,5 roku, než se jednou otočí kolem své osy.[6]
Při sérii pozorování v červenci a srpnu v roce 2023 pořídil tým pod vedením Woutera Vlemmingse ze švédské Chalmersovy univerzity záběry hvězdy R Doradus v takovém detailu, že bylo možné sledovat pohyb bublinek horkého plynu v její atmosféře, které vytvářejí podobnou granulární strukturu, jakou známe ze sluneční fotosféry. To se u žádné jiné hvězdy dosud pozorovat nepodařilo. Bubliny a granulární struktury vznikají díky přenosu žhavých plynů (plazmatu) z jádra hvězdy směrem k povrchu, kde se ochladí a opět klesají. Takové bubliny, které jsou svědectvím konvektivní aktivity spojené s hlubokou jadernou fúzí, by měly mít životnost přibližně měsíc a velikost více než 75krát větší než Slunce. Celý cyklus vznikání a zanikání bulbin je třikrát rychlejší, než vědci očekávali na základě toho, jak funguje konvekce na Slunci.[1][14][15]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku R Doradus na anglické Wikipedii.