Raduň | |
---|---|
kostel Nejsvětější Trojice | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Opava |
Obec s rozšířenou působností | Opava (správní obvod) |
Okres | Opava |
Kraj | Moravskoslezský |
Historická země | Slezsko |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°53′34″ s. š., 17°56′36″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 184 (2024)[1] |
Rozloha | 8,02 km²[2] |
Katastrální území | Raduň |
Nadmořská výška | 284 m n. m. |
PSČ | 747 61 |
Počet domů | 312 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Poštovní 239 747 61 Raduň radun@telecom.cz |
Starosta | Přemysl Schindler |
Oficiální web: www | |
Raduň | |
Další údaje | |
Kód obce | 509841 |
Kód části obce | 138827 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Raduň (rod m. i ž., německy Radun) je obec v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. Žije v ní přibližně 1 200[1] obyvatel a její rozloha činí 8,0 km²[2].
Ve vzdálenosti šest kilometrů severně leží statutární město Opava, sedm kilometrů severovýchodně město Kravaře, šestnáct kilometrů jižně město Bílovec a osmnáct kilometrů jihovýchodně město Hlučín.
Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Radun nebo Radún, což byla domácká podoba některého složeného jména obsahujícího -rad- (například Radomil, Radimír, Bolerad). Význam jména byl "Radunův/Radúnův majetek".[4]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1320. Počátkem roku 2013 dosáhl počet místních obyvatel rovného tisíce (v roce 2006 jich zde žilo 966).
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 565 | 564 | 544 | 560 | 638 | 589 | 717 | 769 | 913 | 938 | 965 | 971 | 958 | 943 | 1 142 |
Počet domů | 64 | 71 | 70 | 72 | 73 | 79 | 119 | 135 | 162 | 177 | 212 | 231 | 241 | 257 | 312 |
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2000.[7]
Původně renesanční objekt přestavěl na počátku 19. století hrabě Jan Larisch-Mönnich na vybraně zařízenou klasicistní rezidenci, jež ve 2. polovině 19. století, za posledních majitelů knížat Blücherů z Wahlstattu, prošla rozsáhlými úpravami exteriéru a interiérů, podnícených dobovým romantizmem a historizmem.
Zámek nabízí dva prohlídkové okruhy, severní (B) a jižní (A). Severní okruh vás provede přes soukromé pokoje knížat Blücherů z Wahlstattu (vstupní halou, kuřáckým pokojem, přijímacím salonkem a pracovnou pána domu) s restaurovanými stropními a nástěnnými dekoracemi, kachlovými kamny a vykládanými parketami ze 2. poloviny 19. století a pokračuje do původního obytného podkroví s rekonstruovanými hostinskými pokoji, doprovázenými provozně-hygienickým zákulisím. Jižní okruh nabízí atraktivně zařízené společenské a soukromé pokoje, mapující proměny životního rytmu aristokratické rodiny a služebného personálu v prostředí venkovské rezidence od počátku 19. až k polovině 20. století. Zahrnuje rovněž obnovené historické hygienické zázemí a prohlídku uzavřeného zámeckého nádvoří a západní zimní zahrady.
Vysoce ceněnou devizou zámeckého areálu je klasicistní oranžerie s okrasnou zahradou a komorní přírodně-krajinářský park, které pro své kompoziční a dendrologické kvality patří k nejvýznamnějším památkově chráněným systémům Moravskoslezského kraje. Vedle tradičních prohlídkových tras nabízí státní zámek Raduň také řadu kulturně-společenských akcí; v areálu jsou rovněž pořádány svatební obřady.
Tato škola poskytuje základní vzdělání zhruba pro 250–300 žáků z Raduně a blízkého okolí (tj. Chvalíkovic, Vršovic, Podvihova a Komárovských Chaloupek). Raduňská škola se nachází v lokalitě blízko u lesa, anglického zámeckého parku a zároveň rovněž kousek od centra vesnice. K dispozici je 12 odborných učeben, tělocvična, multifunkční hřiště, běžecká dráha a pískové doskočiště. Pedagogický sbor čítá obvykle okolo dvaceti pracovníků. Škola dlouhodobě spolupracuje s německou základní skolou a gymnasiem v Kelbře; vydává regionální časopis Naděje.