Dr. Rainer Zitelmann | |
---|---|
Narození | 14. června 1957 (67 let) Frankfurt, Německo |
Povolání | autor, publicista, konzultant, investor |
Témata | dějiny, publicistika, management a realitní podnikání |
Významná díla | Hitler: The Policies of Seduction |
Politická příslušnost | Svobodná demokratická strana |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rainer Zitelmann (* 14. června 1957 Frankfurt nad Mohanem) je německý libertariánsky orientovaný historik, autor, konzultant a podnikatel.
Rainer Zitelmann se narodil roku 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu jako syn spisovatele a teologa Arnulfa Zitelmanna. Mezi lety 1978 a 1986 studoval na Technické univerzitě Darmstadt historii a politologii. Školu dostudoval v roce 1983 a následně postgraduálně studoval učitelství. To dokončil roku 1987 s vyznamenáním.
Na Technické univerzitě Darmstadt získal Rainer Zitelmann roku 1986 titul Dr. phil. (summa cum laude) pod vedením profesora Karla Otmara von Aretina. Jeho disertační práce vyšla jako kniha (německy: Hitler. Selbstverständnis eines Revolutionärs; anglicky: Hitler’s National Socialism).
V letech 1987 až 1992 Rainer Zitelmann působil jako odborný asistent na Svobodné univerzitě v Berlíně a následně mezi roky 1992 a 1993 jako redaktor a člen správní rady nakladatelství Ullstein und Propyläen, které bylo v té době třetím největším nakladatelstvím v Německu. Jeho dalším působištěm byl německý deník Die Welt, kde vedl několik rubrik a následně se stal vedoucím sekce věnované nemovitostem.
V roce 2000 založil společnost Dr.ZitelmannPB.GmbH, která patřila k největším německým konzultantským společnostem zaměřeným na trh nemovitostí. V roce 2016 společnost úspěšně prodal.
Rainer Zitelmann byl úspěšným realitním investorem. Nemovitosti velmi levně nakupoval v letech 1999 až 2009 a po roce 2015 většinu z nich prodal. Díky těmto investicím zbohatl.
V roce 2016 Rainer Zitelmann získal pod vedením profesora Wolfganga Lauterbacha z Fakulty ekonomie a sociálních věd Univerzity v Postupimi svůj druhý doktorát (Dr. rer. pol. (magna cum laude) a v rámci něj sepsal disertační práci o psychologii superbohatých. Jeho studie byla v roce 2018 publikována v angličtině pod názvem The Wealth Elite.
Rainer Zitelmann publikoval celkem 24 knih a přispívá do řady významných evropských i amerických médií jako Die Welt, FAZ, Focus (Německo), Neue Zürcher Zeitung (Švýcarsko), City AM (UK), Forbes, Washington Examiner [1], National Interest (USA), Linkiesta (Itálie), Le Point (Francie). Hlavní náplní jeho příspěvků je obhajoba kapitalismu a témata výzkumu bohatství.
Ve své první disertační práci Rainer Zitelmann analyzoval velké množství zdrojů, aby mohl rekonstruovat Hitlerovy koncepce a cíle, zejména jeho sociální, hospodářské a domácí politiky. Jedním z poznatků Zitelmannova výzkumu bylo, že Hitler rozsáhleji reflektoval otázky sociální a hospodářské politiky, než se dříve předpokládalo. Dokázal také, že obdobně byly v jeho pohledu na svět nedoceněny antikapitalistické a sociálně revoluční motivy, a doložil, že se Hitler považoval za revolucionáře.
Kniha byla recenzována v mnoha mezinárodních časopisech. V Journal of Modern History Klemens von Klemperer napsal: „Zitelmann se rozhodl zdržet se morálních soudů; ale o to hlasitěji promlouvá jeho pečlivá a zodpovědná vědecká práce. Jeho kniha představuje milník v našem chápání Adolfa Hitlera.”[2]
Po vydání této práce přistoupil Zitelmann k vydání série knih o dějinách Německa ve dvacátém století.
V roce 2017 vyšla Zitelmannova studie The Wealth Elite: A Groundbreaking Study of the Psychology of the Super-Rich (Majetková elita: Průkopnická studie psychologie superbohatých), která pojednává o jednotlivcích s ultra vysokým majetkem, jehož hodnota dosahuje desítek a stovek milionů. Kniha byla založena na hloubkových rozhovorech se 45 bohatými jednotlivci. Většina respondentů studie byli multimilionáři, kteří se sami vypracovali na vrchol. Studie ukazuje, že velká část superbohatých začala s podnikatelskými aktivitami již ve škole nebo na univerzitě. Jejich dosažené vzdělání nehrálo rozhodující vliv na tom, jakého bohatství dosáhli: v horním kvartilu dotazovaných bylo dokonce více lidí bez vysokoškolského vzdělání než ve spodním kvartilu. Studie odhalila, že významnou roli při rozhodování velmi bohatých lidí hraje intuice, nikoli analýza. Studie také zjistila, že znalosti často získané na základě zkušenosti hrají mnohem významnější roli než akademické vzdělání. Všichni dotazovaní prošli testem osobnosti Big Five (Velká pětka). Ten odhalil, že svědomitost je zvláště silným rysem jejich osobností, zatímco neuroticismus naopak rysem slabým. Výraznými rysy byly také extraverze a otevřenost novým zkušenostem. To je v souladu s předešlými závěry výzkumu těchto otázek. Naproti tomu výzkumy dosud podceňovaly roli prodejních dovedností ve finančním úspěchu superbohatých. Sami dotazovaní hodnotili důležitost prodejních dovedností mimořádně vysoko. Většina bohatých dotázaných při budování svého bohatství překonala značné překážky a krize – a z rozhovorů vyplynulo, že existuje mnoho podobností ve způsobech, jak se s nimi vypořádávají. Jedním z klíčových zjištění studie je, že mnoho lidí, kteří se sami vypracovali, jsou nonkonformisté, kteří opakovaně plují proti proudu převládajícího názoru a dokázali vybudovat své bohatství jako kontrariáni. Studie vzbudila velkou pozornost po celém světě a byla publikována v mnoha jazycích. Financial Times napsaly: „Studie psychologie superbohatých od Rainera Zitelmanna je ambiciózním projektem. Málokdo by pro to mohl mít lepší kvalifikaci než Dr. Zitelmann – historik, sociolog, novinář, businessman a investor. Žádná srovnatelná studie neexistuje a je to poutavé čtení pro všechny, kteří potřebují porozumět vlastnostem a motivacím bohatých podnikatelů. Tito lidé jsou hnací silou ekonomického růstu, podporují inovace, vytvářejí pracovní místa a financují filantropické projekty. Proč se tedy o takovou studii nikdo dříve nepokusil? Je těžké se k těmto lidem dostat a navrhnout dotazníky, které nám dají smysluplné odpovědi.“[3]
V roce 2020 vyšla Zitelmannova kniha Bohatí ve veřejném mínění (The Rich in Public Opinion), ve které autor kritizuje skutečnost, že výzkum akademických předsudků dosud zanedbával zkoumání předsudků vůči jedné konkrétní menšině: bohatým. Jeho kniha vychází z mezinárodního průzkumu provedeného Allensbach Institute a Ipsos Mori v Německu, ve Spojených státech, ve Velké Británii a ve Francii. V rámci výzkumu byli respondenti zařazeni do jedné ze tří skupin: „sociální závistivci“, „nezávistivci“ a „ambivalentní“. Rainer Zitelmann vypočítává koeficient sociální závisti, který udává poměr společenských závistivců a nezávistivců v dané zemi. Hodnota 1,0 by znamenala, že počet sociálních závistivců a nezávistivců je stejný. Hodnota menší než 1,0 znamená, že počet nezávistivců převažuje nad počtem sociálních závistivců. V souladu s tím je sociální závist nejvyšší ve Francii s velikostí koeficientu 1,26 následovaná Německem, kde je tato hodnota 0,97. Sociální závist je výrazně nižší ve Spojených státech, kde dosahuje hodnoty koeficientu 0,42 a Velké Británii, kde je toto číslo 0,37. O správnosti rozlišení těchto tří skupin svědčí především zřetelně odlišné odpovědi sociálních závistivců a nezávistivců na desítky dalších položek výzkumu.
Po zveřejnění své studie nechal Rainer Zitelmann provést obdobné průzkumy v dalších zemích a výsledky publikoval v roce 2021 v článku pro časopis Economic Affairs „Postoj k bohatství v sedmi zemích: Koeficient sociální závisti a index postoje k bohatým“[4].