Rakouský kraj

Mapa Rakouského kraje

Rakouský kraj či Rakouský říšský kraj (německy Österreichischer Reichskreis, latinsky Circulus Austriacus, anglicky Austrian Circle) byl jedním z deseti krajů Svaté říše římské. Vznikl při rozšíření počtu krajů z šesti na deset v roce 1512 a přetrval formálně až do zániku říše v roce 1806 Zaujímal oblast Rakouských zemí včetně Předních Rakous. Krajským nejvyšším (Obristem), resp. krajským direktorem byl vždy panující rakouský arcivévoda. Kraj byl zcela a výlučně katolický. Rakouský kraj se od jiných říšských krajů, snad s výjimkou Burgundského, lišil prakticky absolutní převahou rakouského arcivévody nad několika málo dalšími členy. Tato převaha vedla i k tomu, že za téměř třistaletou existenci kraje se ani jednou nesešel krajský sněm, přestože kraj vysílal svého zástupce na všeobecné říšské sněmy.[1] I touto absencí sněmovních zasedání byl kraj mezi ostatními výjimečný.

Kraj se vyznačoval tím, že – kromě množství personalistů – někteří jeho členové (Trident, Brixen, Tarasp, Hardegg) nedisponovali plnou říšskou bezprostředností a stáli v závislém postavení vůči Rakousku. Mnoho jiných byli skutečnými personalisty. Protože se ani jednou nesešel krajský sněm, nelze mluvit o organizaci stavů do kurií. Následující třídění je proto umělé.

Vysvětlivky: K – členské panství s knížecím statusem; V – člen, kterému náležel virilní hlas v knížecí radě říšského sněmu

Členové v roce 1792

[editovat | editovat zdroj]

Bývalí členové, jejichž hlas zanikl

[editovat | editovat zdroj]

Nový člen od r. 1803

[editovat | editovat zdroj]

Členové objevující se v matrikách v 17. století (personalisté)

[editovat | editovat zdroj]

V krajských matrikách 17. století se jako členové objevuje několik rodů, kteří se jako personalisté objevují kolem roku 1653 na říšském sněmu (v krajských matrikách jsou někteří uváděni již k roku 1623). V několika jiných případech (Fürstenberg, Trauttmansdorff, Abensberg-Traun) drželi říšsky bezprostřední léna v jiných říšských krajích (Švábském).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. DOTZAUER, Die deutschen Reichskreise..., s. 50
  2. DOTZAUER, Winfried. Die deutschen Reichskreise in der Verfassung des alten Reiches und ihr Eigenleben (1500-1806). 1. vyd. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1989. 380 s. ISBN 3-534-04139-9. S. 48. (německy)