Rasová diskriminace je jakákoliv diskriminace vůči skupinám lidí či jednotlivcům na základě rasy, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu,[1] která často vede k rasové a etnické nerovnosti.[2] Následkem bývá znemožnění či omezení užívání lidských práv a svobod, a to v různých oblastech veřejného života. Rasová diskriminace se mimo jiné objevuje v politické, hospodářské, sociální a kulturní sféře.
Dle vědeckého zkoumání bylo zjištěno, že rasová diskriminace snižuje ekonomické postavení v dospělosti. Znesnadňuje totiž diskriminovaným přístup ke kvalitnímu základnímu a středoškolskému vzdělání. Také snižuje možnost přípravy na vysokoškolské vzdělání a zamezuje tak větším pracovním příležitostem.
Školy v segregovaných oblastech mají nižší úroveň vzdělávání, mají méně kvalitních učitelů, méně zdrojů a vyšší míru násilí, kriminality a chudoby.[3]
Rasová diskriminace se může objevovat i v pracovním prostředí.[4] Projevuje se například tím, že se zaměstnavatel rozhodne nepřijmout zájemce o práci na základě rasy bez podání jiného odůvodnění, nebo povýší méně kvalifikovaného pracovníka na úkor kvalifikovanějšího zaměstnance jiné rasy.
Rasová diskriminace se projevuje i ve zdravotnictví. Výsledky studií popisují tento trend ve Spojených státech amerických,[5] Velké Británii[6] a na Novém Zélandu.[7]
Výzkumy ze Spojených států amerických poukazují na rozdíly ve zdravotní péči mezi bělošským obyvatelstvem a rasovými a etnickými menšinami. Prokazatelně se to týká lidí černé rasy, asijského obyvatelstva, původních obyvatel Ameriky a Američanů latinskoamerického původu. Tyto rozdíly existují i v případě srovnatelných údajů ohledně výše věku, příjmu a zdravotního pojištění. Rasová diskriminace pochází z celkového nastavení zdravotnického systému i z předsudků a stereotypů jednotlivých pracovníků. Odráží se v přístupu k péči i v její kvalitě. U rasových a etnických menšin se častěji objevují případy nedostatečné či špatné léčby a zanedbání pacienta.[8]
Rasová diskriminace se zároveň týká i zdravotní pomoci spojené s duševním zdravím.[9]
Jakákoliv diskriminace ovlivňuje i zdraví. Rasová diskriminace má dopady jak na zdraví fyzické, tak i duševní. Vyvolává negativní emoce a snižuje sebekontrolu. Často také vede k nezdravému životnímu stylu v podobě užívání návykových látek, kouření či alkoholu.[10]
Jak ukázala studie, rasově diskriminované osoby často zažívají dlouhodobý stres. U černošských adolescentů ve věku 16-18 let má rasová diskriminace podíl na zdravotních problémech týkajících se zvýšené hladiny krevního tlaku, zánětu nebo BMI.[3]
Mezi černoškami ve Spojených státech vědci zjistili, že pasivní reakce na rasismus byly spojovány s vysokým krevním tlakem. Hladina krevního tlaku u nich byla nižší v momentě, když se za sebe ženy rázně postavily, například jen tím, že si o své zkušenosti promluvily s blízkými, anebo se snažily jednat. Černošky se navíc vyrovnávají s diskriminací na základě pohlaví mnohem častěji pasivním způsobem. Aktivní způsob řešení se jeví jako nejúspěšnější způsob řešení, ačkoliv i přesto mají lidé, co diskriminaci nikdy nezažili nebo nezažívají, výrazně lepší způsob života.[11]
To, jaký má na lidi diskriminace vliv, souvisí také s jejich kulturou. Asiaté nebo i obyvatelé Latinské Ameriky se v souladu s jejich kulturou spíše vyhýbají konfliktům a snaží se zachovávat mezilidské vztahy.