Rdest tupolistý | |
---|---|
Rdest tupolistý (Potamogeton obtusifolius) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | žabníkotvaré (Alismatales) |
Čeleď | rdestovité (Potamogetonaceae) |
Rod | rdest (Potamogeton) |
Binomické jméno | |
Potamogeton obtusifolius Mert. et W.D.J.Koch, 1823 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rdest tupolistý (Potamogeton obtusifolius) je druh jednoděložných rostlin z čeledi rdestovité (Potamogetonaceae).
Jedná se vodní rostlinu s jednoletou lodyhou, bez oddenku,[2] přezimuje pomocí turionů. Patří mezi tzv. úzkolisté rdesty. Lodyha je asi 160 cm dlouhá, slabě smáčklá.[3] Listy jsou jednoduché, jen ponořené, přisedlé, střídavé, čepele jsou čárkovité, 4,8–9 cm dlouhé a 2,5–3,5 mm široké, na vrcholu tupé až zaokrouhlené s kratičkým hrotem, jsou trojžilné (vzácně pětižilné), postranní žilky jsou velmi tenké. Listy mají často načervenalý nádech.[3][4] Palisty jsou vyvinuty, na straně odvrácené od listu nejsou srostlé a jsou rozeklané až k bázi, jsou asi 0,8–2,2 mm dlouhé. Jedná se o jednodomou rostlinu s oboupohlavnými květy. Květy jsou v květenstvích, v téměř kulovitých až válcovitých klasech, obsahují jen 3 (vzácně 2 nebo 4) přesleny květů a jsou na vrcholu asi 0,5–2 (vzácně až 2,9) cm dlouhé stopky. Okvětí není rozlišeno na kalich a korunu, skládá se ze 4 okvětních lístků, většinou nenápadných, hnědavých, někteří autoři je však považují za přívěsky tyčinek. Tyčinky jsou 4, srostlé s okvětím. Gyneceum je apokarpní, složené ze 4 (vzácně 3 nebo 5) plodolistů. Semeník je svrchní. Plodem je nažka, na vrcholu s krátkým zobánkem.
Rdest tupolistý roste hlavně v Evropě, roztroušeně se vyskytuje i v západní Asii a na Sibiři, zasahuje i do Severní Ameriky.[5][6]
V ČR je to poměrně vzácný druh, ale nepatří mezi kriticky ohrožené. Roste v rybnících a mrtvých říčních ramenech od nížin po pahorkatiny. V minulosti byl hojnější, ale ustoupil díky intenzívnímu chovu ryb (kapro-kachní rybníky) a znečištění vod. Větišina lokalit se nachází v Čechách a ve Slezsku (Ostravsko, Opavsko), na Moravě byl i v minulosti velice vzácným druhem.[3]