Fieseler Fi 103 Reichenberg | |
---|---|
Američtí vojáci při prohlídce zbraně (pravděpodobně duben 1945, zdroj Bundesarchiv) | |
Určení | Pilotovaná puma |
Původ | nacistické Německo |
Výrobce | Fieseler a DFS |
První let | 1944 |
Uživatel | Luftwaffe |
Vyrobeno kusů | 175 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Reichenberg byla pilotovaná verze okřídlené pumy Fieseler Fi 103, známé především pod označením V-1.[1]
Vznik Reichenbergu byl inspirován japonskými akcemi kamikaze a jejich jednoúčelovými letadly Óka. Nacistické Německo bylo v tuto dobu v zoufalé situaci a chtělo ji změnit za téměř každou cenu. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení letounu na cíl vyskočí a zachrání se na padáku. Skutečná šance na záchranu pilota byla téměř nemožná, z důvodu vysoké rychlosti letu a nasávacího otvoru motoru bezprostředně za kabinou. Velkou motivací pro projekt byly relativně nízké náklady pro výrobu upravené verze V-1 na sebevražednou variantu Reichenberg a také jednodušší výcvik pilotů, pro které měl stačit základní plachtařský výcvik s doplňujícím výcvikem na školní variantě Reichenbergu.[1][2][3]
Reichenberg měl být vypouštěn z bombardéru Heinkel He 111H podobně jako bezpilotní verze V-1. Byly také provedeny pokusy se vzletem s pomocí raketového katapultu. I když bylo vyrobeno asi 175 kusů, nikdy nebyla bojově nasazena.[3]
Práce na projektu probíhaly velice rychle. V druhé polovině roku 1944, hned jak dostalo DFS (Deutsche Forschunginstitut für Segelflug) v Ainringu povolení, se začalo s prací. A už během dvou týdnů byly vyrobeny čtyři varianty s krycím názvem Reichenberg (Liberec). Letové zkoušky R-I probíhaly v září roku 1944 na letišti Lärz v severním Německu. Ale už v říjnu téhož byl projekt zrušen.
Zkoušek, které ukázaly nedostatky projektu, se zúčastnili i známí zkušební piloti Flugkäpitan Hanna Reitsch a Heinz Kensche. Leteckého výcviku u jednotky 5./KG 200 "Leonidas Staffel" se zúčastnilo asi 60 vybraných příslušníků Luftwaffe a 30 mužů z Waffen-SS, z jednotek Hauptsturmführera Otto Skorzenyho.
Technicky se R-IV lišila od Fi 103 málo. Kromě nezbytných aerodynamických úprav byl hlavní rozdíl v umístění kabiny v místě dvou nádob (jedné odstraněné a jedné přemístěné) pro stlačený vzduch. Pilot seděl na sedačce vyrobené z překližky a před sebou na palubní desce měl jen několik přístrojů: gyrokompas, zatáčkoměr, výškoměr, rychloměr, letecké hodiny a spínač pojistky bojové hlavice. Čelní štítek průhledného krytu kabiny byl vyroben z neprůstřelného skla.
Projekt byl formálně ukončen z důvodu zákazu provozu většiny strojů používajících benzín, takže nebylo možné provádět trénink na kluzácích. Mezi neoficiálními důvody ukončení projektu byla nepřijatelnost sebevražedných misí pro velkou část velení letectva.[2]
Celkem existovaly čtyři typy:
(anglicky)