Riva San Vitale

Riva San Vitale
Radnice
Radnice
Riva San Vitale – znak
znak
Riva San Vitale – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška273 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonTicino
OkresMendrisio
Riva San Vitale
Riva San Vitale
Riva San Vitale, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha6,05 km²
Počet obyvatel2 646 (2018)[1]
Hustota zalidnění437,4 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.rivasanvitale.ch
PSČ6826
Označení vozidelTI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riva San Vitale je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 11 kilometrů jižně od Lugana.

Obec se nachází v regionu zvaném Sottoceneri (jižní Ticino) a leží na východním úpatí hory Monte San Giorgio na jižním konci ramene Luganského jezera, do kterého se vlévá řeka Laveggio. Nadmořská výška obce se pohybuje okolo 275 metrů.

Riva San Vitale

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 774 pod názvem Primo Sobenno; roku 1115 se pak již objevuje jako Ripa Sancti Vitalis.[2]

Z četných nálezů, které svědčí o souvislém osídlení pravděpodobně od neolitu, mají zvláštní význam nálezy římského původu. Na stéle z doby před 3. stoletím n. l. jsou obyvatelé osady Riva San Vitale označeni jako subinates. V roce 1115 vlastnilo benediktinské opatství Sant'Abbondio v Comu majetek v Rivě San Vitale. Během desetileté války mezi Comem a Milánem (1118–1127) tvořil přístav Riva San Vitale důležitou základnu pro comské lodě. V pozdním středověku musela Riva San Vitale, která je v městské listině města Como z roku 1335 zmíněna jako burgus, přenechat své prvenství v obchodním ruchu Capolagu, ale i nadále se těšila různým výsadám a daňovým úlevám, které trvaly až do raného novověku. V 15. století bylo krátce také tržním městem.[2]

Farní kostel San Vitale, poprvé zmiňovaný mezi lety 962–966, pochází velmi pravděpodobně z počátků christianizace jižního alpského podhůří. V letech 1756–1759 byl pozdně barokně přestavěn a naposledy restaurován v letech 1993–1995. Křtitelnice San Giovanni, postavená na základech římské stavby, pochází z raně křesťanských dob (kolem roku 500), byla restaurována v letech 1919–1926 a 1953–1955 a je nejstarším kompletně zachovaným bohoslužebným místem ve Švýcarsku. Kostel Santa Croce, který darovala rodina Della Croce, byl postaven v letech 1582 až 1591 a je jednou z nejvýznamnějších pozdně renesančních sakrálních staveb ve Švýcarsku.[2]

Hlavním zdrojem příjmů bylo dříve zemědělství, rybolov a výroba cihel. Od roku 1869 byla v Segomě v provozu továrna na soukání hedvábí, která v roce 1889 zaměstnávala asi 100 dělníků. Ve druhé polovině 20. století zažila Riva San Vitale průmyslový rozmach a rozvinula se v rezidenční obec. V roce 2000 dojížděly z Rivy San Vitale za prací přibližně tři čtvrtiny pracovních sil, především do Lugana, Mendrisia a Chiassa.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1591 1643 1719 1769 1801 1850 1900 1950 2000 2005 2010 2020
Počet obyvatel 500 517 600 636 611 851 1333 1166 2292 2416 2490 2626

Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Železniční stanice Capolago-Riva San Vitale

Silniční spojení do obce zajišťují pouze regionální silnice nižších tříd; nejbližší dálniční spojení představuje dálnice A2 (BasilejLucern – Gotthard – LuganoChiasso) s nejbližším sjezdem v Mendrisiu.

Na území obce se nenachází žádná železnice; v těsné blízkosti však v obci Capolago (součást města Mendrisio) leží železniční stanice Capolago-Riva San Vitale na Gotthardské dráze.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riva San Vitale na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d BIANCHI, Stefania. Riva San Vitale [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2022-06-30 [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]