Riva San Vitale | |
---|---|
Radnice | |
Poloha | |
Souřadnice | 45°54′18″ s. š., 8°58′12″ v. d. |
Nadmořská výška | 273 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Ticino |
Okres | Mendrisio |
Riva San Vitale | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 6,05 km² |
Počet obyvatel | 2 646 (2018)[1] |
Hustota zalidnění | 437,4 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
PSČ | 6826 |
Označení vozidel | TI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Riva San Vitale je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 11 kilometrů jižně od Lugana.
Obec se nachází v regionu zvaném Sottoceneri (jižní Ticino) a leží na východním úpatí hory Monte San Giorgio na jižním konci ramene Luganského jezera, do kterého se vlévá řeka Laveggio. Nadmořská výška obce se pohybuje okolo 275 metrů.
Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 774 pod názvem Primo Sobenno; roku 1115 se pak již objevuje jako Ripa Sancti Vitalis.[2]
Z četných nálezů, které svědčí o souvislém osídlení pravděpodobně od neolitu, mají zvláštní význam nálezy římského původu. Na stéle z doby před 3. stoletím n. l. jsou obyvatelé osady Riva San Vitale označeni jako subinates. V roce 1115 vlastnilo benediktinské opatství Sant'Abbondio v Comu majetek v Rivě San Vitale. Během desetileté války mezi Comem a Milánem (1118–1127) tvořil přístav Riva San Vitale důležitou základnu pro comské lodě. V pozdním středověku musela Riva San Vitale, která je v městské listině města Como z roku 1335 zmíněna jako burgus, přenechat své prvenství v obchodním ruchu Capolagu, ale i nadále se těšila různým výsadám a daňovým úlevám, které trvaly až do raného novověku. V 15. století bylo krátce také tržním městem.[2]
Farní kostel San Vitale, poprvé zmiňovaný mezi lety 962–966, pochází velmi pravděpodobně z počátků christianizace jižního alpského podhůří. V letech 1756–1759 byl pozdně barokně přestavěn a naposledy restaurován v letech 1993–1995. Křtitelnice San Giovanni, postavená na základech římské stavby, pochází z raně křesťanských dob (kolem roku 500), byla restaurována v letech 1919–1926 a 1953–1955 a je nejstarším kompletně zachovaným bohoslužebným místem ve Švýcarsku. Kostel Santa Croce, který darovala rodina Della Croce, byl postaven v letech 1582 až 1591 a je jednou z nejvýznamnějších pozdně renesančních sakrálních staveb ve Švýcarsku.[2]
Hlavním zdrojem příjmů bylo dříve zemědělství, rybolov a výroba cihel. Od roku 1869 byla v Segomě v provozu továrna na soukání hedvábí, která v roce 1889 zaměstnávala asi 100 dělníků. Ve druhé polovině 20. století zažila Riva San Vitale průmyslový rozmach a rozvinula se v rezidenční obec. V roce 2000 dojížděly z Rivy San Vitale za prací přibližně tři čtvrtiny pracovních sil, především do Lugana, Mendrisia a Chiassa.
Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Rok | 1591 | 1643 | 1719 | 1769 | 1801 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2005 | 2010 | 2020 | |||
Počet obyvatel | 500 | 517 | 600 | 636 | 611 | 851 | 1333 | 1166 | 2292 | 2416 | 2490 | 2626 |
Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.
Silniční spojení do obce zajišťují pouze regionální silnice nižších tříd; nejbližší dálniční spojení představuje dálnice A2 (Basilej – Lucern – Gotthard – Lugano – Chiasso) s nejbližším sjezdem v Mendrisiu.
Na území obce se nenachází žádná železnice; v těsné blízkosti však v obci Capolago (součást města Mendrisio) leží železniční stanice Capolago-Riva San Vitale na Gotthardské dráze.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riva San Vitale na německé Wikipedii.