Romantická orientace

Romantická orientace, jinak také romantické zaměření či preference, případně citová orientace,[1] je označení pro zaměření citové náklonnosti k upřednostňovanému pohlaví nebo genderu romantického partnera či obecněji osoby, do které se člověk zamiluje nebo s ní naváže romantický vztah.

Romantická a sexuální orientace

[editovat | editovat zdroj]

Termín je někdy používán souběžně se sexuální orientací, jindy ve vlastním specifickém významu. V takovém případě je jeho použití založeno na předpokladu, že sexuální přitažlivost je jen jednou z komponent pro navazování milostných vztahů,[2] a že se tedy může lišit preferované pohlaví osob, které člověka přitahují emocionálně a které sexuálně.[3][4] Sexuální orientace tak souvisí spíše s fyzickou stránkou vztahu, zatímco romantická orientace popisuje stránku citovou,[5] ačkoliv pomyslná hranice mezi nimi se může individuálně lišit. Toto pojetí nepřímo navazuje na dřívější koncepty popisující romantické vztahy, například Sternbergovu triangulární teorii lásky, doplněné právě o předpoklad, že se může lišit pohlaví osob preferovaných z hlediska jednotlivých komponent vztahu. Stejně jako v případě sexuální orientace (a sexuálního chování) je i romantická orientace často zaměňována či ztotožňována s romantickým chováním, které ji obvykle doprovází. Nejedná se však o pravidlo a takové chování se tak od vlastní orientace může rovněž z různých důvodů odlišovat.[6]

Samostatné vymezení konceptů sexuální a romantické orientace může být užitečné a v odborné literatuře se používá zejména v případě popisu či výzkumu osob, které se identifikují jako aromantici či asexuálové.[7][8] Vztah romantické a sexuální orientace nicméně není dosud plně prozkoumán, samostatné vymezení pojmu romantické orientace je poměrně novým fenoménem.[2][9][10] Někteří lidé se však sexuálně a romanticky identifikují odlišně[11] a z jiných výzkumů se zdá, že velmi slabá diference romantické a sexuální preference na škále stejné–jiné pohlaví existuje.[3]

Druhy romantické orientace

[editovat | editovat zdroj]

Lidé se mohou identifikovat prostřednictvím mnoha různých romantických orientací. Mezi nejčastější patří:[12]

  1. Heteroromantická – přitažlivost k opačnému pohlaví/genderu (podobně jako heterosexuální orientace).
  2. Homoromantická – přitažlivost ke stejnému pohlaví/genderu (podobně jako homosexuální orientace).
  3. Biromantická – přitažlivost ke stejnému i jinému pohlaví/genderu, tedy typicky k mužům i ženám (podobně jako bisexuální orientace).
  4. Panromantická – přitažlivost ke všem pohlavím či genderovým identitám bez rozdílu (podobně jako pansexuální orientace).
  5. Aromantická – nepřítomnost romantické přitažlivosti (podobně jako asexuální orientace).

Zkřížená orientace

[editovat | editovat zdroj]

Romantická i sexuální orientace se obvykle vyskytují v souladu – heterosexuální jedinci jsou zároveň heteroromantičtí, homosexuální homoromantičtí, pansexuální panromantičtí atd.[13] Stav, kdy se tyto dva aspekty sexuality liší, se nazývá zkřížená nebo také smíšená orientace (anglicky cross/mixed orientation).[14]

Se zkříženou orientací se lze zřejmě setkat ve všech skupinách sexuálních a romantických orientací.[2] Nejvíce se však v současnosti o tomto jevu hovoří v souvislosti s asexuály či aromantiky,[7][8] u nichž je takový nesoulad z podstaty patrnější a ve snaze šířit povědomí o těchto opomíjených orientacích také hojně probíraný. Aromantickou a asexuální komunitou byl proto navržen Split attraction model (SAM),[11][15] který diferencuje romantickou a sexuální orientaci a přitažlivost. Tento model se však v odborné literatuře vyskytuje jen výjimečně a spíše v podobě reflexe těchto subkulturních referencí.[15]

Podle dotazníkového šetření, které pravidelně probíhá napříč hlavními asexuálními komunitami, bylo v roce 2019 zjištěno, že 35 % asexuálů se zároveň hlásí k aromantičnosti, 22 % k biromantičnosti, 21 % k panromantičnosti, 18 % k heteroromantičnosti, 16 % k demiromantičnosti, 9 % k homoromantičnosti a 20 % si svou romantickou orientací nebylo jistých. 26 % zúčastněných asexuálů svou romantickou orientaci popsalo zkrátka jako queer.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŠLESARÍK, Peter. LGBT komunita pohledem současných středoškoláků, implementace problematiky do pedagogické praxe. Olomouc, 2019 [cit. 17.8.2022]. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné online.
  2. ↑ a b c DIAMOND, Lisa M. What does sexual orientation orient? A biobehavioral model distinguishing romantic love and sexual desire.. S. 173–192. Psychological Review [online]. 2003 [cit. 2022-08-17]. Roč. 110, čís. 1, s. 173–192. DOI 10.1037/0033-295x.110.1.173. 
  3. ↑ a b LI, Gu; SHAM, Will W. L.; WONG, Wang Ivy. Are romantic orientation and sexual orientation different? Comparisons using explicit and implicit measurements. Current Psychology [online]. 2022-08-04 [cit. 2022-08-17]. DOI 10.1007/s12144-022-03380-9. 
  4. ↑ Asexuality, attraction, and romantic orientation. UNC LGBTQ Center [online]. The University Of North Carolina At Chapel Hill [cit. 2022-8-6]. Dostupné online. 
  5. ↑ STROCK, Carren. Married Women Who Love Women : And More.... [s.l.]: Routledge, 2020. 340 s. ISBN 9780367189600. 
  6. ↑ TESTA, Rylan Jay. The Gender Quest Workbook : A Guide for Teens and Young Adults Exploring Gender Identity. [s.l.]: New Harbinger Publications, 2015. 168 s. OCLC 898529954 
  7. ↑ a b CARVALHO, Ana Catarina; RODRIGUES, David L. Sexuality, Sexual Behavior, and Relationships of Asexual Individuals: Differences Between Aromantic and Romantic Orientation. S. 2159–2168. Archives of Sexual Behavior [online]. 2022-05 [cit. 2022-08-17]. Roč. 51, čís. 4, s. 2159–2168. DOI 10.1007/s10508-021-02187-2. 
  8. ↑ a b SU, Yanchen; ZHENG, Lijun. Stability and Change in Asexuality: Relationship Between Sexual/Romantic Attraction and Sexual Desire. S. 1–11. The Journal of Sex Research [online]. 2022-03-18 [cit. 2022-08-17]. S. 1–11. DOI 10.1080/00224499.2022.2045889. 
  9. ↑ VAN HOUDENHOVE, Ellen; GIJS, Luk; T'SJOEN, Guy; ENZLIN, Paul. Asexuality: A Multidimensional Approach. S. 669–678. The Journal of Sex Research [online]. 2015-07-24. Roč. 52, čís. 6, s. 669–678. DOI 10.1080/00224499.2014.898015. 
  10. ↑ HAMMACK, Phillip L.; FROST, David M.; HUGHES, Sam D. Queer Intimacies: A New Paradigm for the Study of Relationship Diversity. S. 556–592. The Journal of Sex Research [online]. 2019-06-13 [cit. 2022-08-17]. Roč. 56, čís. 4–5, s. 556–592. DOI 10.1080/00224499.2018.1531281. 
  11. ↑ a b What Kind Of Attraction? A History Of The Split Attraction Model. aceing history [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ 100 Questions and Answers About Sexual Orientation and the Stereotypes and Bias Surrounding People who are Lesbian, Gay, Bisexual, Asexual, and of other Sexualities. Michigan: Michigan State School of Journalism, 2018. 106 s. ISBN 1641800275. 
  13. ↑ CHOPLIN, Leslie; BEAUMONT, Jenny. These Are Our Bodies, Foundation Book: Talking Faith & Sexuality at Church & Home. [s.l.]: Church Publishing Inc., 2016. 281 s. ISBN 9781606743089. S. 228. 
  14. ↑ Here's What It Means When Your Romantic and Sexual Orientations Are Different. Everyday Feminism [online]. 2016-07-01 [cit. 2019-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b BROWN, Gwendolyn; CHEVA, Andreea; FRASER, Megan; ZEGLIN, Robert J. Asexuality: a content analysis of sex therapy journals. S. 1–14. Psychology & Sexuality [online]. 2022-03-21 [cit. 2022-08-17]. S. 1–14. DOI 10.1080/19419899.2022.2052943. 
  16. ↑ 2019 Asexual Community Survey Summary Report. The Ace Community Survey [online]. 2021-10-24 [cit. 2022-08-17]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Genderové a sexuální identity
Genderové identity
Gendery
Třetí gendery a pohlaví
Identity spojené se
sexuální orientací
Sexuální orientace
Alternativní označení
Jiné
Související