Rosa Mayrederová | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1858 Vídeň |
Úmrtí | 19. ledna 1938 (ve věku 79 let) Vídeň |
Povolání | spisovatelka, libretistka, pastelista, malířka a editorka |
Politická strana | Sociálně demokratická strana Rakouska |
Choť | Karl Mayreder |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rosa Mayreder (rozená Obermayer, pseudonym: Franz Arnold) (30. listopadu 1858 Vídeň - 19. ledna 1938 tamtéž) byla rakouská aktivistka za ženská práva, spisovatelka, básnířka, kulturní filozofka, libretistka, hudebnice a malířka.
Narodila se v rodině bohatého vídeňského hostinského. Věnovala se psaní a malířství. Za symbol útisku žen považovala šněrovačku. V osmnácti letech ji přestala nosit.[1]
V roce 1881 se provdala za svého přítele z mládí, architekta Karla Mayredera (1856 - 1935).
V roce 1893 byla spoluzakladatelkou spolku Allgemeiner Österreichischer Frauenverein (Všeobecný rakouský ženský spolek) a v letech 1893-1903 byla jeho místopředsedkyní.
V roce 1899 začala slolu s Marií Lang a Augustem Fickertem časopis Dokumente der Frauen (Svědectví žen). V tomto časopisu otiskla sérii článků o škodlivosti šněrovačky a proti předsudkům, které v oblasti ženských práv i ženské módy přetrvávaly.
Od roku 1912 byla její aktivita omezena, protože pečovala o duševně nemocného manžela.
Před první světovou válkou založila spolu s Olgou Prager, Tinou Blau a Kurtem Federnem Uměleckou školu pro ženy a dívky (Kunstschule für Frauen und Mädchen), později přejmenovanou na Vídeňskou ženskou akademii (Wiener Frauenakademie). Rovněž spolupracovala s Berthou von Suttner v rámci protiválečného hnutí. V roce 1919 se stala předsedkyní „Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu“ (Internationalen Frauenliga für Frieden und Freiheit, IFFF),
Napsala několik novel a románů, psala i poesii. Největší význam měly ale její eseje.
Byla také nadanou malířkou. její akvarely byly vystavovány ve Vídni i v zahraničí (Berlín, Chicago...)[1]
V letech 1895-1896 napsala libreto k opeře Hugo Wolfa: Der Corregidor. Jako předloha pro libreto sloužil roimán Pedra Antonia de Alarcon Třírohý klobouk (El sombrero de tres picos).[2][3]