Rozpylec
 Rozpylec | |
|---|---|
 Rozpylec lékařský (Drimys winteri) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | nižší dvouděložné (Magnoliopsida) |
| Řád | kanelotvaré (Canellales) |
| Čeleď | winterovité (Winteraceae) |
| Rod | rozpylec (Drimys) J.R.Forst. & G.Forst., 1776 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozpylec[1] (Drimys) je rod rostlin z čeledi winterovité (Winteraceae). Jsou to dřeviny s tuhými, střídavými, jednoduchými listy a bílými květy s primitivní stavbou. Rod zahrnuje asi 5 až 7 druhů a je rozšířen v Latinské Americe. Rozpylce jsou považovány za jedny z nejstarobylejších žijících krytosemenných rostlin. Druhy rozšířené ve Starém světě byly přeřazeny do rodu Tasmannia. Rozpylce mají význam zejména jako léčivé rostliny.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Rozpylce jsou stálezelené, aromatické keře nebo nevelké stromy s tuhými, střídavými, jednoduchými listy. Některé druhy rostou i jako epifyty. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo uspořádané ve vrcholových okolících nebo svazečcích. Kališní lístky jsou v poupěti srostlé, později se rozdělují do 2 nebo 3 laloků. Koruna je bílá, složená ze 4 až 17 nebo i více lístků uspořádaných v 1 až 3 kruzích. Tyčinek je větší počet a mají dužnaté nitky. Gyneceum je složeno ze 3 až 12 (až 24) volných plodolistů. V každém plodolistu je 6 až 26 vajíček. Plodem je souplodí purpurových až černých bobulí.[2]
-
Kvetoucí rozpylec Drimys andina -
Květ rozpylce Drimys andina -
Plody rozpylce lékařského
.jpg)
_fruits_(Inao_V%C3%A1squez).jpg)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod zahrnuje (v závislosti na taxonomickém pojetí) 5 až 7 druhů. Je rozšířen v Latinské Americe od jižního Mexika a Střední Ameriky po Patagonii. Druh Drimys confertifolia je endemit ostrovů Juan Fernandez západně od Chile.[3]
V některých oblastech jsou rozpylce běžnou složkou vegetace, zejména ve středním a nejjižnějším Chile, brazilském státě Minas Gerais, Kolumbii a Kostarice. Nejčastěji se vyskytují v chladných, vlhkých, horských nebo temperátních lesích.[3]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Květy rozpylců jsou opylovány hmyzem, zejména mouchami, kterým nabízejí nektar ze žláz na prašnících i čnělkách a pyl.[4][5] Květy Drimys brasiliensis jsou navštěvovány zejména brouky konzumujícími pyl.[6]
Prehistorie
[editovat | editovat zdroj]Fosílie přiřazované k rodu Drimys jsou známy ze starších třetihor z období paleocénu. Druh byl popsán jako †Drimys antarctica a byl nalezen na ostrovech u Antarktického poloostrova. Z Austrálie byl popsán druh †Drimys laevifolia eocénního stáří.[7]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Nejblíže příbuzné rody jsou Zygogynum (asi 45 druhů v Australasii) a Pseudowintera (4 druhy na Novém Zélandu). V minulosti byl rod pojímán šířeji a byly do něj řazeny i druhy Starého světa, dnes oddělované do samostatného rodu Tasmannia. Rozpylce jsou spolu s dalšími rody čeledi Winteraceae a druhem Degeneria vitiensis považovány za nejstarobylejší žijící krytosemenné rostliny. Starobylé znaky spočívají zejména v morfologii květních orgánů a anatomii vodivých pletiv. Tyčinky jsou ploché, s prašníkovou částí málo diferencovanou od nitky. Okraje plodolistů jsou dosud nedokonale srostlé. Počet květních částí je neustálený. Ve dřevu chybějí pravé cévy a jsou přítomny pouze cévice.[8][9][10][11]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- rozpylec kopinatý (Drimys lanceolata)
- rozpylec lékařský (Drimys winteri)[12]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Rozpylce mají význam zejména jako léčivé rostliny. Rozpylec lékařský je v Jižní Americe využíván při léčení pestré palety různých neduhů, mezi jinými horečky, vředů, rakoviny, bolestí a infekcí dýchacích cest.[13] Kůra Drimys roraimensis má peprnou chuť a je v Latinské Americe používána při horečkách a bolestech hlavy či zubů.[2] Rovněž kůra Drimys brasiliensis, druhu rozšířeného v Brazílii v oblasti Atlantického lesa, je lokálně využívána při kurdějích, horečkách a bolestech břicha a rovněž k aromatizaci jídla.[14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky)
- ↑ a b SMITH, A.C. The american species of Drimys. Journal of the Arnold Arboretum. Jan. 1943, čís. 24(1). Dostupné online.
- ↑ WILSON, Karen L.; MORRISON, David A. (eds.). Monocots. Systematics and evolution.. [s.l.]: CSIRO, 2000. ISBN 0-643-09014-2. (anglicky)
- ↑ WILLIAMS, Geoff; ADAM, Paul. A review of rainforest pollination and plant-pollinator interactions with particular reference to Australian subtropical rainforests. Australian Zoologist. Dec. 1994, čís. 29. Dostupné online.
- ↑ FAEGRI, K.; VAN DER PIJL, L. The principles of pollination ecology. [s.l.]: Pergamon Press, 1979. Dostupné online. ISBN 0-08-021338-3. (anglicky)
- ↑ The international fossil plant names index: Drimys [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. (anglicky)
- ↑ SINGH, Gurcharan. Plant systematics. An Integrated Approach.. Delhi: Science Publishers, 2010. ISBN 978-1-57808-668-9. (anglicky)
- ↑ JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)
- ↑ BOWES, Bryan G. A colour atlas of plant structure. Iowa State: Manson Publishing, 1996. Dostupné online. ISBN 978-0813826875. (anglicky)
- ↑ INGROUILLE, Martin J.; EDDIE, Bill. Plants Diversity and Evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521790970. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2019-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
- ↑ FILHO, Valdir Cechinel et al. Isolation and identification of active compounds from Drimys winteri barks. Journal of Ethnopharmacology. 1998, čís. 62.
- ↑ MARIOT, Alexandre; MANTOVANI, Adelar; DOS REIS, Maurício S. Bark harvesting of Drimys brasiliensis. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 2014, čís. 86(3).
