Rozrazil potoční

Jak číst taxoboxRozrazil potoční
alternativní popis obrázku chybí
Porost rozrazilu potočního (Veronica beccabunga)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
Rodrozrazil (Veronica)
Binomické jméno
Veronica beccabunga
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Detail rozrazilu potočního

Rozrazil potoční (Veronica beccabunga) je nevysoká rostlina vlhkých biotopů mírného pásu, vytrvalý druh z početného rodu rozrazil.

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Vyjma nejjižnějších částí se vyskytuje skoro v celé Evropě a východním směrem až do střední Sibiře a jako zavlečený druh i v Severní Americe. Na severu Evropy roste až po 65° severní zeměpisné šířky (Island, sever Botnického zálivu, jih Bílého moře). V České republice i na Slovensku se nachází poměrně často souvisle od nížin až do nadmořské výšky okolo 1000 m.

Nejčastěji vyrůstá na březích vodních toků nebo nádrží, na prameništích, bažinatých loukách, ve vlhkých příkopech i na obnažených dnech rybníků, preferuje podmáčené půdy. Vyhovují mu stanoviště bahnitá, hlinitá, písčitá nebo i štěrkovitá, ale bez vápna až slabě kyselá. Může růst i pokud je částečně ponořen pod vodou.[2][3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Je to rostlina vytrvalá dorůstající do výše 20 až 50 cm. Její dužnatá lodyha je poléhavá, pouze její vrchol se stáčí vzhůru a polehlá část v uzlinách snadno koření. Je na průřezu oblá, lysá a často zbarvená až do červenohnědá. Listy s krátkými řapíky vyrůstají vstřícně, jsou dužnaté a oboustranně lysé, leskle zelené. Listové čepele jsou podlouhlé, eliptické nebo obvejčité, po obvodě pilovité nebo i celokrajné, u báze zaokrouhlené, mohou dorůst až 5 cm na délku a 2,5 cm do šířky.

Tmavomodré, oboupohlavné, stopkaté čtyřčetné květy, mající v průměru 5 až 7 mm, vytvářejí 10 až 30květé květenství hrozen. Ty vyrůstají z paždí horních listů na šikmo vystupujících stopkách. Listeny bývají čárkovité až úzce obkopinaté. Zelené lístky kalichu jsou u báze krátce srostlé. Kolovitá koruna s krátkou bílou trubkou má lístky obvykle tmavě modré s proužky. V květu jsou dvě tyčinky s prašníky a jediná čnělka s bliznou. Kvetou od května do srpna, za slunného počasí jsou opylovány létajícím hmyzm, za nečasu se květy neotvírají.[2][3][4][5]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Plody jsou téměř okrouhlé tobolky v obrysu mělce srdčité. Jsou hnědé, lysé, 3 až 4 mm dlouhé a obsahují hladká semena. Otvírají se za deště a semena jsou vodou odnášena do nižších, vlhkých míst.

Rozrazil potoční se kromě generativního rozmnožování semeny rozšiřuje i vegetativně, do nejbližšího okolí zakořeněním polehlých lodyh a do větších vzdáleností odlomenými částmi lodyh které odnese voda a ty na příhodných místech zakoření.[2][4]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

V lidovém léčitelství se používá sušená nať (Herba veronicae beccabungae), a to podobně jako nať rozrazilu lékařského. Lze také užívat vytlačenou šťávu z čerstvé rostliny v denní dávce 50–150 gramů. Je to diuretikum, laxativum, pomocný lék při kožních a jaterních chorobách; dále může sloužit jako zdroj vitamínu C.[6] Šťáva z rozrazilu potočního se pila při tzv. jarních kúrách, jejichž účelem bylo „čištění krve". Mladé, čerstvé listy se mohou použít do jarních salátů, což opět představuje zdroj vitamínu C.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Rozrazil potoční [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Květena ČR: Rozrazil potoční [online]. Petr Kocián [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Rozrazil potoční [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-02-03]. S. 81. Dostupné online. 
  5. ↑ Finland Nature and Species: Veronica beccabunga [online]. Luono Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KRESÁNEK, Jaroslav, a kol. Atlas liečivých rastlín a lesných plodov. 1. vyd. Martin: Vydavatel'stvo Osveta, n.p., 1977. 766 s. S. 606–607. (slovensky) 
  7. ↑ ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha: Družstevní práce, 1945. 631 s. cnb000664962. S. 70. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]