Rudolfinum
| Rudolfinum | |
|---|---|
 Novorenesanční budova Rudolfina se sochou Antonína Dvořáka | |
| Účel stavby | |
koncertní síň, galerie | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance |
| Architekti | Josef Zítek a Josef Schulz |
| Výstavba | 1876–1881 |
| Přestavba | 1990–1992 |
| Stavebník | Česká spořitelna |
| Pojmenováno po | Rudolf Habsbursko-Lotrinský |
| Poloha | |
| Adresa | Alšovo nábřeží 79/12 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Alšovo nábřeží, 17. listopadu, Na rejdišti a náměstí Jana Palacha |
| Souřadnice | 50°5′24″ s. š., 14°24′56,16″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11733/1-55 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | www.rudolfinum.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolfinum je novorenesanční kulturní budova na náměstí Jana Palacha při pravém břehu řeky Vltavy na Starém Městě v Praze. V její Dvořákově síni se pořádají významné koncerty, např. v rámci Pražského jara. Galerie Rudolfinum slouží k výstavám výtvarného umění. Budova Rudolfina patří České filharmonii, která zde má zároveň své hlavní sídlo.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Budova byla vystavěna v letech 1876–1881 a slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 jako víceúčelové kulturní zařízení s koncertní síní a výstavními sály. Rudolfinum nechala postavit u příležitosti 50. výročí svého založení Česká spořitelna, která požádala následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Rudolfa, aby stavba byla pojmenována po něm.[1] Jeho jméno neslo již nově vybudované nábřeží (dnes Alšovo nábřeží) a přilehlá Rudolfova lávka.
Bylo pro ni vybráno místo na východním břehu Vltavy zvané Rejdiště. Na stavbu budovy byla vypsána veřejná soutěž a následně byla výstavba svěřena architektům Josefu Zítkovi a Josefu Schulzovi, kteří ji dokončili v roce 1881. Stavba dostala jméno po korunním princi Rudolfovi. Roku 1884 zde byla zřízena koncertní síň, dnes pojmenovaná Dvořákova síň. Součástí nového sálu bylo postavení nových varhan z dílny německé varhanářské firmy Wilhelm Sauer z Frankfurtu nad Odrou. V zadním traktu se nacházejí menší koncertní sály, Sukova síň, Kubelíkova síň a respirium.
Atiku zdobí celkem třicet dva soch – na jižní straně hudebních umělců, na severní straně umělců výtvarných. Sochy na atice budovy a po stranách vnějšího schodiště z náměstí, sochy lvů u postranního podjezdu a sochy sfing na západě u vchodu k výstavnímu sálu zhotovili sochaři Jindřich Václav Čapek, Johann Rathausky, Bernard Seeling, Tomáš Seidan, Bohuslav Schnirch, Ludvík Šimek a další. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 jako víceúčelové kulturní zařízení s koncertní síní a výstavními sály.
Po vzniku Československa byla budova označována jako Dům umělců. Budova byla několikrát upravována, v meziválečném období zde sídlila Poslanecká sněmovna československého Národního shromáždění (autorem přestavby byl Rudolf Kříženecký). Ta zde zasedala od roku 1919 do 1939. V letech 1920 a 1927 zde byl zvolen prezidentem Republiky československé Tomáš Garrigue Masaryk. V ose dnešní Dvořákovy síně stála pod varhany mramorová socha prezidenta Masaryka od Jana Štursy, která je nyní umístěna v Rothmayerově sále před vchodem do Španělského sálu na Pražském hradě.
V době německé okupace si na budově Rudolfina zakládal Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor Protektorátu Čech a Moravy, který ji hodlal využít pro německé kulturní zájmy. V poválečném období byla budova sídlem nově založené Hudební fakulty Akademie múzických umění a České filharmonie.
Poslední kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1990–1992 pod vedením architekta Karla Pragera. Krátkou dobu hostila galerijní část budovy společnou expozici Národní galerie a Uměleckoprůmyslového muzea. Tato koncepce se však neosvědčila a od roku 1994 zde sídlí, z pověření Ministerstva kultury ČR, nynější Galerie Rudolfinum.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Budova je sídlem České filharmonie a Galerie Rudolfinum. Hlavní koncertní sál v pražském Rudolfinu je Dvořákova síň, kapacita sálu dosahuje 1148 míst. Současné varhany v pořadí už třetí, byly dokončeny roku 1974 a jsou majetkem České filharmonie. Výstavní činnost byla obnovena v roce 1994 založením Galerie Rudolfinum. Galerie je známá jako Kunsthalle, tedy galerie založená na konceptu pořádání dočasných výstav bez stálé expozice. Galerie má k dispozici 1500 m² výstavních sálů. Za dobu své existence si galerie vybudovala významnou pozici na české výtvarné scéně a jubilejní stá výstava roku 2017 se rekordní návštěvností 161 824 lidí stala nejnavštěvovanější výstavou České republiky. Kromě výstavních sálů se v galerii nachází relaxační a edukační prostor pro děti i dospělé Artpark. V budově je umístěna také nově zrekonstruovaná stylová kavárna Café Rudolfinum, propojující hudbu, umění a gastronomii.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Pravděpodobně nejznámější sochou z atiky Rudolfina se stala socha hudebního skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Příběh o soše Mendelssohna, kterého zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich z budovy nařídil pro jeho židovský původ odstranit, zpracoval ve své knize Na střeše je Mendelssohn spisovatel Jiří Weil.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vstupní hala -
Interiér Dvořákovy síně -
Interiér Dvořákovy síně, galerie -
Rudolfinum v noci
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolfinum na Wikimedia Commons - Galerie Rudolfinum na Wikimedia Commons
- Rudolfinum – oficiální web
- Rudolfinum na stránkách České filharmonie
- Galerie Rudolfinum
- Hladká, V: Rudolfinum a jeho genius loci diplomová práce na FF MUNI, Brno, 2010
- https://www.prahapamatky.cz/dum-umelcu-rudolfinum/
- https://magazin.ceskafilharmonie.cz/sochy-na-strese-rudolfina/
- https://www.praguecitytourism.cz/cs
