Ryzec osikový | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
Třída | houby rouškaté (Agaricomycetes) |
Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
Rod | ryzec (Lactarius) |
Binomické jméno | |
Lactarius controversus (Pers.) (1800) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ryzec osikový (Lactarius controversus) je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých (Russulaceae) a řádu holubinkotvarých (Russulares).
Klobouk je 50–250 mm široký, v mládí vypouklý, později plošší až téměř nálevkovitý, bělavý, s načervenalými skvrnami, na povrchu velmi často znečištěný, jemně plstnatý, za vlhka lepkavý. Lupeny jsou narůžovělé, třeň je 30–50 mm dlouhý a 20–40 mm široký, tvrdý, bělavý. Dužnina je rovněž bělavá, ve třeni žloutnoucí. Mléko je bílé, dost palčivé chuti. Vůně je ovocná, mírně nasládlá.[1]
Vyskytuje se nehojně od června do října pod osikami a dalšími topoly, vzácně i pod vrbami. Daří se mu především na těžkých jílovitých půdách.
Obecně je pro svou štiplavou chuť považován za nejedlý.
Je možná záměna za ryzec peprný (Lactarius piperatus) či ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), případně i za některé bělavě zbarvené holubinky, z nichž ale neteče mléko.