Síran železnatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Síran železnatý |
Triviální název | Zelená skalice |
Ostatní názvy | zelený vitriol |
Anglický název | Iron(II) sulfate |
Německý název | Eisen(II)-sulfat |
Sumární vzorec | FeSO4 |
Vzhled | bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně) |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7720-78-7 17375-41-6 (monohydrát) 7782-63-0 (heptahydrát) |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-753-5 |
Indexové číslo | 026-003-00-7 |
PubChem | 24393 |
Číslo RTECS | NO8500000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 151,908 g/mol 169,926 g/mol (monohydrát) 223,972 g/mol (tetrahydrát) 242,135 g/mol (pentahydrát) 278,05 g/mol (heptahydrát) |
Teplota tání | 90 °C (heptahydrát) |
Teplota rozkladu | 440 °C |
Teplota dehydratace | monohydrát 300 °C (- H2O) tetrahydrát 64 °C (-3 H2O) heptahydrát 56,8 °C (- H2O) 64 °C (-3 H2O) |
Hustota | 3,346 g/cm³ 2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát) |
Index lomu | tetrahydrát nD= 1,534 heptahydrát nDa= 1,471 nDb= 1,478 nDc= 1,486 |
Tvrdost | 2 (heptahydrát) |
Rozpustnost ve vodě | 15,8 g/100 g (0 °C) 20,8 g/100 g (10 °C) 26,30 g/100 g (20 °C) 32,8 g/100 g (30 °C) 40,1 g/100 g (40 °C) 48,4 g/100 g (50 °C) 55,3 g/100 g (64 °C) 43,7 g/100 g (80 °C) 37,27 g/100 g (90 °C) monohydrát 65,8 g/100 g (64 °C) 51,42 g/100 g (80 °C) 36,69 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 108,97 g/100 g (56 °C) 109,95 g/100 g (60 °C) heptahydrát 32,96 g/100 g (0 °C) 61,48 g/100 g (20 °C) 111,27 g/100 g (40 °C) 150,12 g/100 g (50 °C) 138 g/100 g (90 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol (málo) |
Součinitel tepelné vodivosti | 0,586 W m−1 K−1 |
Měrná magnetická susceptibilita | 0,872 10−6 cm3 g−1 (17 °C) 521 10−6 cm3 g−1 (16 °C) |
Struktura | |
Krystalová struktura | jednoklonná (heptahydrát) |
Hrana krystalové mřížky | a= 1 407 pm b= 650,3 pm c= 1 104 pm β= 105°34´ |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −928,4 kJ/mol −1 243,7 kJ/mol (monohydrát) −2 129 kJ/mol (tetrahydrát) −3 014,6 kJ/mol (heptahydrát) |
Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −460 J/g 18,6 J/g (heptahydrát) |
Standardní molární entropie S° | 170,5 J K−1 mol−1 409,2 J K−1 mol−1 (heptahydrát) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −820,9 kJ/mol −2 510,3 kJ/mol (heptahydrát) |
Izobarické měrné teplo cp | 0,662 J K−1 g−1 1,418 8 J K−1 g−1 (heptahydrát) |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | R22 R36/38 |
S-věty | (S2) S46 |
NFPA 704 | 0
1
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Síran železnatý (FeSO4) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO4·7H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.
Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:
Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď, protože má zápornější standardní elektrodový potenciál:[2]
Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).
V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.
Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.
Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka
Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení
Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).[3]
Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.[zdroj?!]
Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[4] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.