SMS Blücher | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | pancéřový křižník |
Jméno podle | Gebhard Leberecht von Blücher |
Zahájení stavby | 1907 |
Spuštěna na vodu | 1908 |
Uvedena do služby | 1909 |
Osud | potopen 24. ledna 1915 v bitvě u Dogger Banku |
Předchůdce | třída Scharnhorst |
Následovník | Von der Tann |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 15 800 t |
Délka | 161,1 m |
Šířka | 24,5 m |
Ponor | 8 m |
Pohon | 23 550 kW |
Rychlost | 25,8 uzlu |
Dosah | 6000 nám. mil |
Posádka | 847 |
Pancíř | paluba 50 mm boky až 180 mm velitelská věž 200 mm děla 150 mm |
Výzbroj | 12× 210 mm (6×2) 8× 150 mm 16× 88 mm 4× 450mm torpédomet |
SMS Blücher byl poslední pancéřový křižník Kaiserliche Marine. Byl postaven v letech 1907–1909 státní loděnicí v Kielu.[1] Blücher byl jakýmsi mezistupněm mezi pancéřovým a bitevním křižníkem. Jeho stavba byla reakcí na informace o stavbě britských bitevních křižníků třídy Invincible. Tyto informace však byly neúplné a Blücher se proto nestal ekvivalentem britských lodí, nýbrž byl výrazně menší a hůře vyzbrojený (nesl pouze 210mm děla oproti britským ráže 305 mm).[2]
Křižník postavila německá loděnice Kaiserliche Werft Kiel v Kielu. Jeho stavba byla zahájena roku 1907, roku 1908 byl spuštěn na vodu a roku 1909 přijat do služby.
Hlavní výzbroj lodi tvořilo dvanáct 210mm kanónů v šesti dvoudělových věžích. Loď nesla po jedné věži na přídi a zádi a po dvou na každém boku. Sekundární ráži představovalo osm 150mm kanónů v kasematách a Blücher dále nesl šestnáct 88mm kanónů a čtyři 450mm torpédomety. Boční pancéřový pás lodi měl sílu až 180 mm. Pancéřová paluba měla sílu 50 mm, dělové věže 200 mm a velitelská věž 200 mm.[2]
V první světové válce Blücher operoval v Severním moři v sestavě Širokomořského loďstva. Byl součástí předzvědného svazu kontradmirála Franze von Hipper, přesněji její 1. předzvědné skupiny (mimo Blücher ji tvořily bitevní křižníky SMS Seydlitz, SMS Moltke, SMS Von der Tann a SMS Defflinger).[3]
Blücher se účastnil útoku na Yarmouth dne 3. listopadu 1914. Byl to první útok na východoanglické pobřeží po téměř 250 letech – od de Ruyterova nájezdu na Medway roku 1667.[4] Povzbuzeno úspěchem první akce se německé velení rozhodlo naplánovat podobnou akci, při které se zároveň chtělo pokusit vylákat na moře a zničit menší část britské Royal Navy. Ostřelování Scarborough, Hartlepoolu a Whitby nakonec proběhlo 16. prosince 1914 a vyvolalo velké pobouření britské veřejnosti vůči neschopnosti vlastního námořnictva zabránit podobným akcím. Německému námořnictvu se zde rovněž naskytla příležitost střetnout se s malou britskou eskadrou a i Britové později nevyužili své šance zničit celou Hipperovu 1. předzvědnou skupinu.[5] Další nasazení lodi však bylo už jen krátké, jelikož byla 24. ledna 1915 potopena britskými bitevními křižníky v bitvě u Dogger Banku.[6]