Saad Harírí

Saad Harírí
سعد الحريري
Premiér Libanonu
(designovaný)
Úřadující
Ve funkci od:
22. října 2020
PrezidentMichel Aoun
PředchůdceHasan Dijáb
Ve funkci:
18. prosince 2016 – 21. ledna 2020
PrezidentMichel Aoun
VicepremiérGhassan Hasbani
PředchůdceTammám Salám
NástupceHasan Dijáb
Ve funkci:
9. listopadu 2009 – 13. června 2011
PrezidentMichel Sulajmán
VicepremiérElias Murr
PředchůdceFuád Siniora
NástupceNadžíb Míkátí
Předseda Hnutí budoucnosti
Úřadující
Ve funkci od:
20. dubna 2005
PředchůdceRafík Harírí
Poslanec Národního shromáždění
Úřadující
Ve funkci od:
28. června 2005
PředchůdceRafík Harírí
Volební obvodBejrút
Stranická příslušnost
ČlenstvíHnutí budoucnosti

Narození18. dubna 1970 (54 let)
Rijád, Saúdská Arábie
RodičeRafík Harírí a Nidal Boustany
PříbuzníBahaa Hariri a Fahd Hariri (sourozenci)
SídloBejrút
Alma materGeorgetownská univerzita
Profesepolitik a byznysmen
Náboženstvíislám
Oceněníkomandér Řádu čestné legie (2017)
Webová stránkawww.saadhariri.com
CommonsSaad Hariri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saad al-Dín Rafík Harírí (arabsky سعد الدين رفيق الحريري‎‎, Saad al-Dín Rafík al-Harírí; * 18. dubna 1970 Rijád) je libanonský politik, od října 2020 designovaný premiér Libanonu. Premiérský úřad již zastával v letech 2009–2011 a 2016–2020. Od roku 2005 také působí ve funkci předsedy libanonského Hnutí budoucnosti a jako poslanec Národního shromáždění. Narodil se jako druhý syn bývalého premiéra Rafíka Harírího.

Před svou politickou kariérou pracoval jako podnikatel. Má tři státní občanství: libanonské, saúdskoarabské a francouzské. V roce 2007 mu Jacques Chirac udělil Řád čestné legie.[1] K roku 2018 bylo jeho jmění odhadnuto na 1,5 miliardy amerických dolarů.[2] Oženil se s Larou al-Azém, s níž má tři děti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saad Hariri na anglické Wikipedii.

  1. SALIHOVIC, Elnur. Major Players in the Muslim Business World. [s.l.]: Universal-Publishers, 2015. 400 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62734-052-6. S. 128. (anglicky) 
  2. Saad Hariri [online]. Forbes [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]