Sally Mannová | |
---|---|
Sally Mannová (2011) | |
Narození | 1. května 1951 (73 let) Lexington, Virginie Spojené státy americké |
Alma mater | Bennington College The Putney School |
Povolání | fotografka |
Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1987) Prix Pictet (2021) společník Americké akademie umění a věd (2022) National Endowment for the Arts Real Sociedad Fotográfica |
Webová stránka | sallymann |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sally Mannová, nepřechýleně Mann; rodným jménem Sally Turner Munger (* 1. května 1951 Lexington, Virginie) je americká fotografka známá svými velkoformátovými černobílými fotografiemi; nejdříve svých dětí, později krajin.
Narodila se jako třetí ze tří dětí a zároveň jako jediná dcera. Její otec Robert S. Munger byl praktický lékař a její matka Elizabeth Evans Munger pracovala v knihkupectví v univerzitě Washington and Lee University v Lexingtonu. V roce 1969 dokončila školu The Putney School, později Bennington College a Friends World College. Získala titul BA, summa cum laude, na Hollins College (nyní Hollins University) v roce 1974 a MA za kreativní psaní v roce 1975.[1] Na Putney se začala věnovat fotografii,[2] její premiérou byly snímky aktů nahého spolužáka. Zájem o fotografii podporoval její otec. Jeho kamera 5×7 se stala základem práce s velkoformátovými přístroji v pozdější době.
Po dokončení studia pracovala jako fotografka na Washington and Lee University. V polovině 70. let dokumentovala výstavbu nových školních budov Lewis Hall (nyní Sydney Lewis Hall), což vedlo k její první samostatné výstavě na konci roku 1977 v galerii umění Corcoran Gallery of Art ve Washingtonu.[3] Tyto surrealistické obrazy byly zahrnuty jako součást její pozdější první knihy Second Sight publikované v roce 1984.
Její druhý cyklus At Twelve: Portraits of Young Women (Ve dvanácti: Portréty mladých žen) publikovaný v roce 1988, způsobil kontroverzní diskuse. Snímky „zachycovaly emoce a identitu dospívajících dívek...“[4]
V polovině 90. let začala fotografovat krajinu na mokré skleněné kolódiové negativní desky 8×10 a opět používala stejný 100 let starý 8×10 měchový velkoformátový přístroj. Tyto krajiny poprvé zveřejnila na výstavě Still Time a později v roce 1997 na výstavě v Edwynn Houk Gallery v New Yorku: Sally Mann – Mother Land: Recent Landscapes of Georgia and Virginia a v roce 1999 na výstavě Deep South: Landscapes of Louisiana and Mississippi. Mnoho z těchto velkých (100×130 cm) černobílých snímků bylo pořízeno metodou mokrého kolodiového tisku z 19. století. Skleněné desky potažené kolódiem a máčené v dusičnanu stříbrném byly vystaveny ještě mokré. Vznikly tak fotografie, které New York Times označil jako „vířivé, éterické obrázky s nadpřirozenou čistotou“.[5]
Pátá kniha nese název What Remains a byla vydána v roce 2003.[6]
Šestá kniha Deep South 2005 obsahuje 65 černobílých snímků krajin.[7]
Sedmá kniha Proud Flesh vyšla v roce 2009.
Osmá kniha The Flesh and The Spirit vyšla v roce 2010 u příležitosti výstav v Virginia Museum of Fine Arts v Richmondu ve Virginii.[8]
Sama se zajímala a inspirovala díly fotografky Clementiny Hawardenové, o její tvorbu se naopak zajímala Julie Blackmonová.